Infarkt myokardu (IM) představuje závažnou a život ohrožující nestabilní formu ischemické choroby srdeční (ICHS), která může následně mít i přes velmi rychle poskytnutou komplexní léčbu negativní vliv na toleranci zátěže. Z tohoto důvodu bylo cílem diplomové práce zhodnotit vliv kardiovaskulární rehabilitace v II. fázi na toleranci zátěže hodnocenou pomocí spiroergometrického zátěžového vyšetření před a po rehabilitační léčbě u 48 pacientek po IM. Tréninkový soubor (n = 24) podstoupil tříměsíční ambulantní řízený trénink vedený fyzioterapeutem, zatímco kontrolní soubor (n = 24) během tříměsíčního individuálního domácího tréninku dodržoval doporučení pro dostatečnou úroveň pohybových aktivit s principy sekundární prevence získaných v rámci I. fáze kardiovaskulární rehabilitace. Porovnáním vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření tréninkového souboru bylo zjištěno statisticky signifikantní zlepšení výkonu (p 0,001), výkonu vztaženého
na tělesnou hmotnost (p 0,001), metabolických ekvivalentů (p 0,001) i vrcholové aerobní kapacity (p 0,001). Porovnáním vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření kontrolního souboru nebylo zjištěno signifikantní zlepšení žádného z vybraných parametrů tolerance zátěže, naopak došlo k jejich statisticky nesignifikantnímu zhoršení. Porovnáním výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření tréninkového a kontrolního souboru byl zjištěn statisticky signifikantní rozdíl v dosaženém výkonu (p = 0,03), výkonu vztaženém na tělesnou hmotnost (p = 0,02), metabolických ekvivalentech (p 0,001) i vrcholové aerobní kapacitě (p = 0,02). Z uvedených výsledků studie vyplývá přínos absolvovaného ambulantního řízeného tréninku pro pacientky po prodělaném IM a důležitost provádění optimální a pravidelné pohybové aktivity s pozitivním vlivem na jejich funkční zdatnost a výkonnost.
Anotace v angličtině
Myocardial infarction (MI) is a serious and life-threatening, instable form
of ischaemic heart disease (IHD) that may have a subsequent negative impact
on exercise tolerance even despite very prompt complex care. This is why the objective of this thesis was to evaluate the effect of cardiovascular rehabilitation in the 2nd phase on exercise tolerance, assessed using spiroergometry exercise testing before and after rehabilitation care in 48 female patients with a previous MI. The training group (n = 24) completed a 3-month outpatient controlled training course supervised by a physiotherapist, while the control group (n = 24) observed recommendations for a sufficient level of physical activity and the principles of secondary prevention derived from the 1st phase of cardiovascular rehabilitation, in the course of 3-month individual home-based training. The comparison of baseline and final spiroergometry exercise testing of the training group showed a statistically significant improvement of performance (p 0.001), body weight related performance (p 0.001), metabolic equivalents (p 0.001) and peak aerobic capacity (p 0.001). The comparison of baseline and final spiroergometry exercise testing of the control group revealed no significant improvement in any selected parameters of exercise tolerance; on the contrary, a statistically non-significant deterioration occurred. The comparison of the final spiroergometry exercise testing of the training and control groups showed a statistically significant difference in achieved performance (p = 0.03), body weight related performance (p = 0.02), metabolic equivalents (p 0.001) and peak aerobic capacity (p = 0.02). These study results indicate a benefit of an outpatient controlled training course for female patients with a previous MI and the importance of optimal and regular physical activity, with a positive impact on their functional fitness and performance.
Infarkt myokardu (IM) představuje závažnou a život ohrožující nestabilní formu ischemické choroby srdeční (ICHS), která může následně mít i přes velmi rychle poskytnutou komplexní léčbu negativní vliv na toleranci zátěže. Z tohoto důvodu bylo cílem diplomové práce zhodnotit vliv kardiovaskulární rehabilitace v II. fázi na toleranci zátěže hodnocenou pomocí spiroergometrického zátěžového vyšetření před a po rehabilitační léčbě u 48 pacientek po IM. Tréninkový soubor (n = 24) podstoupil tříměsíční ambulantní řízený trénink vedený fyzioterapeutem, zatímco kontrolní soubor (n = 24) během tříměsíčního individuálního domácího tréninku dodržoval doporučení pro dostatečnou úroveň pohybových aktivit s principy sekundární prevence získaných v rámci I. fáze kardiovaskulární rehabilitace. Porovnáním vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření tréninkového souboru bylo zjištěno statisticky signifikantní zlepšení výkonu (p 0,001), výkonu vztaženého
na tělesnou hmotnost (p 0,001), metabolických ekvivalentů (p 0,001) i vrcholové aerobní kapacity (p 0,001). Porovnáním vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření kontrolního souboru nebylo zjištěno signifikantní zlepšení žádného z vybraných parametrů tolerance zátěže, naopak došlo k jejich statisticky nesignifikantnímu zhoršení. Porovnáním výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření tréninkového a kontrolního souboru byl zjištěn statisticky signifikantní rozdíl v dosaženém výkonu (p = 0,03), výkonu vztaženém na tělesnou hmotnost (p = 0,02), metabolických ekvivalentech (p 0,001) i vrcholové aerobní kapacitě (p = 0,02). Z uvedených výsledků studie vyplývá přínos absolvovaného ambulantního řízeného tréninku pro pacientky po prodělaném IM a důležitost provádění optimální a pravidelné pohybové aktivity s pozitivním vlivem na jejich funkční zdatnost a výkonnost.
Anotace v angličtině
Myocardial infarction (MI) is a serious and life-threatening, instable form
of ischaemic heart disease (IHD) that may have a subsequent negative impact
on exercise tolerance even despite very prompt complex care. This is why the objective of this thesis was to evaluate the effect of cardiovascular rehabilitation in the 2nd phase on exercise tolerance, assessed using spiroergometry exercise testing before and after rehabilitation care in 48 female patients with a previous MI. The training group (n = 24) completed a 3-month outpatient controlled training course supervised by a physiotherapist, while the control group (n = 24) observed recommendations for a sufficient level of physical activity and the principles of secondary prevention derived from the 1st phase of cardiovascular rehabilitation, in the course of 3-month individual home-based training. The comparison of baseline and final spiroergometry exercise testing of the training group showed a statistically significant improvement of performance (p 0.001), body weight related performance (p 0.001), metabolic equivalents (p 0.001) and peak aerobic capacity (p 0.001). The comparison of baseline and final spiroergometry exercise testing of the control group revealed no significant improvement in any selected parameters of exercise tolerance; on the contrary, a statistically non-significant deterioration occurred. The comparison of the final spiroergometry exercise testing of the training and control groups showed a statistically significant difference in achieved performance (p = 0.03), body weight related performance (p = 0.02), metabolic equivalents (p 0.001) and peak aerobic capacity (p = 0.02). These study results indicate a benefit of an outpatient controlled training course for female patients with a previous MI and the importance of optimal and regular physical activity, with a positive impact on their functional fitness and performance.
Cíl práce:
Hlavním cílem mé diplomové práce je posoudit vliv tříměsíčního ambulantního tréninku kardiovaskulární rehabilitace (KR) na toleranci zátěže u pacientek, které prodělaly infarkt myokardu. Praktická část diplomové práce se bude zabývat porovnáním vybraných zátěžových parametrů spiroergometrického zátěžového testu při vstupním vyšetření předcházejícímu ambulantnímu tréninku KR a výstupním vyšetření po jeho skončení.
Teoretická část diplomové práce se bude zabývat ischemickou chorobou srdeční,
kardiovaskulární rehabilitaci a zátěžovou diagnostikou.
Metodika:
Do retrospektivní studie bude vybráno metodou záměrného výběru celkem 60 pacientek ve věku mezi 40. až 70. lety po prodělaném infarktu myokardu v období mezi roky 2008 až 2017. Všech 60 žen podstoupilo I. fázi KR ve FN Brno na odděleních Interní kardiologické kliniky. Během I. fáze bylo všech 60 žen edukováno o rizikových faktorech ischemické choroby srdeční, preventivních opatřeních stran úpravy životního stylu, stravovacích návyků a pravidelnosti optimální pohybové aktivity. Pacientky budou tvořit dvě stejně velké skupiny o
30 osobách, z nichž jedna skupina podstoupila v rámci II. fáze KR tříměsíční ambulantní trénink. Druhá skupina 30 pacientek tříměsíční ambulantní trénink nepodstoupila, řídila se pouze informacemi získanými během edukace v rámci I. fáze KR. Všech 60 žen z obou skupin podstoupilo vstupně spiroergometrické zátěžové vyšetření a následně výstupní spiroergometrické vyšetření po tříměsíčním ambulantním tréninku KR v případě první skupiny a po třech měsících v případě druhé skupiny. Sledovanými a porovnávanými parametry v rámci vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového testu budou výkon
(W a W/kg), metabolický ekvivalent (MET), VO2peak, důvod ukončení testu, jeho výsledek a nález na EKG. Tříměsíční ambulantní trénink KR se skládal z řízených pravidelných tréninků 2x týdně s dobou trvání mezi 45. až 75. minutami. Pacientky během této doby prošly zahřívací fází (warm up), fází vlastního tréninku (3 trenažéry chodecký, bicyklový a veslařský), fázi uvolňovací (cool down). Vlastní trénink byl pro ženy individuálně navržený dle dosažených hodnot parametrů vstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření.
Hodnoty parametrů vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření u obou skupin pacientek budou statisticky zpracovány a porovnávány.
Harmonogram:
Říjen 2017 - listopad 2017 výběr tématu diplomové práce
Listopad 2017 březen 2018 shromáždění a prostudování odborné literatury
Březen 2018 červen 2018 shromáždění dat a informací z FN Brno
Červenec 2018 říjen 2018 zpracování teoretické části diplomové práce
Listopad 2018 březen 2019 zpracování praktické části diplomové práce
Duben 2018 odevzdání diplomové práce
Zásady pro vypracování
Cíl práce:
Hlavním cílem mé diplomové práce je posoudit vliv tříměsíčního ambulantního tréninku kardiovaskulární rehabilitace (KR) na toleranci zátěže u pacientek, které prodělaly infarkt myokardu. Praktická část diplomové práce se bude zabývat porovnáním vybraných zátěžových parametrů spiroergometrického zátěžového testu při vstupním vyšetření předcházejícímu ambulantnímu tréninku KR a výstupním vyšetření po jeho skončení.
Teoretická část diplomové práce se bude zabývat ischemickou chorobou srdeční,
kardiovaskulární rehabilitaci a zátěžovou diagnostikou.
Metodika:
Do retrospektivní studie bude vybráno metodou záměrného výběru celkem 60 pacientek ve věku mezi 40. až 70. lety po prodělaném infarktu myokardu v období mezi roky 2008 až 2017. Všech 60 žen podstoupilo I. fázi KR ve FN Brno na odděleních Interní kardiologické kliniky. Během I. fáze bylo všech 60 žen edukováno o rizikových faktorech ischemické choroby srdeční, preventivních opatřeních stran úpravy životního stylu, stravovacích návyků a pravidelnosti optimální pohybové aktivity. Pacientky budou tvořit dvě stejně velké skupiny o
30 osobách, z nichž jedna skupina podstoupila v rámci II. fáze KR tříměsíční ambulantní trénink. Druhá skupina 30 pacientek tříměsíční ambulantní trénink nepodstoupila, řídila se pouze informacemi získanými během edukace v rámci I. fáze KR. Všech 60 žen z obou skupin podstoupilo vstupně spiroergometrické zátěžové vyšetření a následně výstupní spiroergometrické vyšetření po tříměsíčním ambulantním tréninku KR v případě první skupiny a po třech měsících v případě druhé skupiny. Sledovanými a porovnávanými parametry v rámci vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového testu budou výkon
(W a W/kg), metabolický ekvivalent (MET), VO2peak, důvod ukončení testu, jeho výsledek a nález na EKG. Tříměsíční ambulantní trénink KR se skládal z řízených pravidelných tréninků 2x týdně s dobou trvání mezi 45. až 75. minutami. Pacientky během této doby prošly zahřívací fází (warm up), fází vlastního tréninku (3 trenažéry chodecký, bicyklový a veslařský), fázi uvolňovací (cool down). Vlastní trénink byl pro ženy individuálně navržený dle dosažených hodnot parametrů vstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření.
Hodnoty parametrů vstupního a výstupního spiroergometrického zátěžového vyšetření u obou skupin pacientek budou statisticky zpracovány a porovnávány.
Harmonogram:
Říjen 2017 - listopad 2017 výběr tématu diplomové práce
Listopad 2017 březen 2018 shromáždění a prostudování odborné literatury
Březen 2018 červen 2018 shromáždění dat a informací z FN Brno
Červenec 2018 říjen 2018 zpracování teoretické části diplomové práce
Listopad 2018 březen 2019 zpracování praktické části diplomové práce
Duben 2018 odevzdání diplomové práce
Seznam doporučené literatury
Albouaini, K., Egred, M., Alahmar, A. & Wright, D. J. (2007). Cardiopulmonary exercise testing and its application. Postgrad Med J, 83, 675-682.
Keteyian, S. J., Brawner, C. A., Savage, P. D., Ehrman, J. K., Schairer, J., Divine, G., Aldred, H., Ophaug, K. & Ades, P. A. (2008). Peak aerobic capacity predicts prognosis in patiens with coronary heart disease. Am Heart J, 156, 292-300.
Sanderson, B. K. & Bittner, V. (2005). Women in cardiac rehabilitation: Outcomes and identifying risk for drop out. Am Heart J, 150, 1052-1058.
Williams, M. A., Ades, P. A., Hamm, L. F., Keteyian, S. J., LaFontaine, T. P., Roitman, J. L. & Squires, R. W. (2006). Clinical evidence for a health bendit from cardiac rehabilitation: An update. Am Heart J, 152, 835-841.
Johnson, D., Sacrinty, M., Mehta, H., Douglas, Ch., Paladenech, C. & Robinson, K. (2015). Cardiac rehabilitation in African Americans: Evidence for poorer outcomes compared with whites, especially in women and diabetic participants. Am heart J, 169, 102-107.
Kachur, S., Chongthammakun, V., Lavie, C. J., De Schutter, A., Arena, R., Milani, R. V. & Franklin, B. A. (2017). Impact of cardiac rehabilitation and exercise training programs in coronary heart disease. Progress in Cardiovascular Disease, 60, 103-114.
Grace, S. L., Racco, C., Chessex, C., Rivera, T. & Oh, P. (2010). A narrative review on women and cadiac rehabilitation: Program adherence and preferences for alternative model s of care. Maturitas, 67, 203-208.
Kavanagh, T., Mertens, D. J., Hamm, L. F., Beyene, J., Kennedy, J., Corey, P. & Shephard, R. J. (2003). Peak Oxygen Intake and Cardiac Mortality in Women Reffered for Cardiac Rehabilitation. Journal of the American College of Cardiology, 42(12), 2139-2143.
Leon, A. S., Franklin, B. A., Costa, F., Balady, G. J., Berra, K. A., Stewart, K. J, Thompson, P. D., Williams, M. A. & Lauer, M. S. (2005). Cardiac Rehabilitation and Secondary Prevention of Coronary Heart Disease. Circulalion, 111, 369-376.
Kennedy, M. D., Haykowsky, M., Daub, B., van Lohuizen, K., Knapik, G. & Black, B. (2003). Effects of a comprehensive cardiac rehabilitation program on quality of life and exercise tolerance in women: A retrospective analysis. Current Controlled Trials in Cardiovascular Medicine, 4(1), 1-6.
Ades, P. A., Savage, P. D., Brawner, C. A., Lyon, C. E., Ehrman, J. K. Bunn, J. Y. & Keteyian, S. J. (2006). Aerobic Capacity in Patients Entering Cardiac Rehabilitation. Circulation, 113, 2706-2712.
Bjarnason-Wehrens, B., Grande, G., Loewel, H., Voller, H. & Mittag, O. (2007). Genderspecific issues in cardiac rehabilitation: do women with ischaemic heart disease need speciály tailored programmes? Eur J Cardiovasc Prev Rehabil, 14, 163-171.
Beckie, T. M. & Beckstead, J. W. (2010). The Effect of a Cardiac Rehabilitation Program Tailored for Women on Global Quality of Life: A Randomised Clinical Trial. Journal of Women's Health, 19(11), 1977-1985.
Beckie, T. M. & Beckstead, J. W. (2011). The Effect of a Cardiac Rehabilitation Program Tailored for Women on Their Perceptions of Health: A Randomised Clinical Trial. J Cardiopulm Rehabil Prev, 31(1), 25-34.
Mosca, L., Appel, L. J., Benjamin, E. J., Berra, K., Chandra-Strobos, N., Fabunmi, R. P., Grady, D., Haan, C. K., Hayes, S. N., Judelson, D. R., Keenan, N. L., McBride, P., Oparil, S., Ouyang, P., Oz, M. C., Mendelsohn, M. E., Pasternak, R. C., Pinn, V. W., Robertson, R. M., Schenck-Gustafsson, K., Sila, C. A., Smith, S. C., Sopko, G., Taylor, A. L., Walsh, B. W., Wenger, N. K. & Williams, Ch. L. (2004). Evidence-Based Guidelines for Cardiovascular Disease Prevention in Women. Arterioscler Tromb Vasc Biol, 24, 29-50.
Seznam doporučené literatury
Albouaini, K., Egred, M., Alahmar, A. & Wright, D. J. (2007). Cardiopulmonary exercise testing and its application. Postgrad Med J, 83, 675-682.
Keteyian, S. J., Brawner, C. A., Savage, P. D., Ehrman, J. K., Schairer, J., Divine, G., Aldred, H., Ophaug, K. & Ades, P. A. (2008). Peak aerobic capacity predicts prognosis in patiens with coronary heart disease. Am Heart J, 156, 292-300.
Sanderson, B. K. & Bittner, V. (2005). Women in cardiac rehabilitation: Outcomes and identifying risk for drop out. Am Heart J, 150, 1052-1058.
Williams, M. A., Ades, P. A., Hamm, L. F., Keteyian, S. J., LaFontaine, T. P., Roitman, J. L. & Squires, R. W. (2006). Clinical evidence for a health bendit from cardiac rehabilitation: An update. Am Heart J, 152, 835-841.
Johnson, D., Sacrinty, M., Mehta, H., Douglas, Ch., Paladenech, C. & Robinson, K. (2015). Cardiac rehabilitation in African Americans: Evidence for poorer outcomes compared with whites, especially in women and diabetic participants. Am heart J, 169, 102-107.
Kachur, S., Chongthammakun, V., Lavie, C. J., De Schutter, A., Arena, R., Milani, R. V. & Franklin, B. A. (2017). Impact of cardiac rehabilitation and exercise training programs in coronary heart disease. Progress in Cardiovascular Disease, 60, 103-114.
Grace, S. L., Racco, C., Chessex, C., Rivera, T. & Oh, P. (2010). A narrative review on women and cadiac rehabilitation: Program adherence and preferences for alternative model s of care. Maturitas, 67, 203-208.
Kavanagh, T., Mertens, D. J., Hamm, L. F., Beyene, J., Kennedy, J., Corey, P. & Shephard, R. J. (2003). Peak Oxygen Intake and Cardiac Mortality in Women Reffered for Cardiac Rehabilitation. Journal of the American College of Cardiology, 42(12), 2139-2143.
Leon, A. S., Franklin, B. A., Costa, F., Balady, G. J., Berra, K. A., Stewart, K. J, Thompson, P. D., Williams, M. A. & Lauer, M. S. (2005). Cardiac Rehabilitation and Secondary Prevention of Coronary Heart Disease. Circulalion, 111, 369-376.
Kennedy, M. D., Haykowsky, M., Daub, B., van Lohuizen, K., Knapik, G. & Black, B. (2003). Effects of a comprehensive cardiac rehabilitation program on quality of life and exercise tolerance in women: A retrospective analysis. Current Controlled Trials in Cardiovascular Medicine, 4(1), 1-6.
Ades, P. A., Savage, P. D., Brawner, C. A., Lyon, C. E., Ehrman, J. K. Bunn, J. Y. & Keteyian, S. J. (2006). Aerobic Capacity in Patients Entering Cardiac Rehabilitation. Circulation, 113, 2706-2712.
Bjarnason-Wehrens, B., Grande, G., Loewel, H., Voller, H. & Mittag, O. (2007). Genderspecific issues in cardiac rehabilitation: do women with ischaemic heart disease need speciály tailored programmes? Eur J Cardiovasc Prev Rehabil, 14, 163-171.
Beckie, T. M. & Beckstead, J. W. (2010). The Effect of a Cardiac Rehabilitation Program Tailored for Women on Global Quality of Life: A Randomised Clinical Trial. Journal of Women's Health, 19(11), 1977-1985.
Beckie, T. M. & Beckstead, J. W. (2011). The Effect of a Cardiac Rehabilitation Program Tailored for Women on Their Perceptions of Health: A Randomised Clinical Trial. J Cardiopulm Rehabil Prev, 31(1), 25-34.
Mosca, L., Appel, L. J., Benjamin, E. J., Berra, K., Chandra-Strobos, N., Fabunmi, R. P., Grady, D., Haan, C. K., Hayes, S. N., Judelson, D. R., Keenan, N. L., McBride, P., Oparil, S., Ouyang, P., Oz, M. C., Mendelsohn, M. E., Pasternak, R. C., Pinn, V. W., Robertson, R. M., Schenck-Gustafsson, K., Sila, C. A., Smith, S. C., Sopko, G., Taylor, A. L., Walsh, B. W., Wenger, N. K. & Williams, Ch. L. (2004). Evidence-Based Guidelines for Cardiovascular Disease Prevention in Women. Arterioscler Tromb Vasc Biol, 24, 29-50.