Dizertační práce se zabývá průzkumem samostatně koncipovaných sakrálních objektů - kostelů a kaplí - v rozmezí let 1580-1660 na Moravě a v českém Slezsku. Na základě terénního a heuristického výzkumu byla provedena základní typologická a stylová klasifikace longitudinálních a centrálních staveb. Cílem bylo zhodnotit základní slohové tendence a charakteristiky sakrální architektury přelomového období končící epochy renesance a manýrismu a postupně se etablujícího barokního slohu. Těžiště práce pak spočívá v typologické klasifikaci sakrální architektury a komparaci jejích projevů. Zájem je soustředěn na půdorysné a hmotové utváření lodi a presbytáře chrámu a dotýká se také proměn konstrukčních systémů.
Na pozadí nastíněné typologické variability se práce pokouší nejen sledovat posuny této tvorby na cestě mezi tradicí a inovací, ale také identifikovat místní specifičnost sakrálního stavitelství a míru jeho ovlivnění konfesionální příslušností či objednavatelskými aktivitami stavebníků. V neposlední řadě se dotýká tématu transferu vlivů a jejich recepce.
Prováděný průzkum poukázal na skutečnost, že kromě doznívajících historizujících gotických, pozdně renesančních a manýristických stylových tendencí se na Moravě v 1. polovině 17. století začínají paralelně a poměrně časně objevovat stavby nového architektonického pojetí, jejichž tvarosloví se vyznačuje raně barokními estetickými a výrazovými charakteristikami. Tato proměna systémů vizuálního řádu a technologického zpracování předznamenává prostorové koncepce a iluzivní a monumentální tendence nově přicházejícího barokního slohu. Výsledkem byla složitá a málo přehledná situace, která neumožňuje provést jednoznačnou lineární klasifikaci vývojových tendencí. Spíše, než o plynulém vývoji moravského sakrálního stavitelství můžeme mluvit o jednotlivých stavebních počinech či skupinách obdobně koncipovaných staveb, které různou měrou formovaly svébytnou moravskou produkci těsně provázanou s okolním evropským prostorem.
Výsledky průzkumu dovolují konstatovat, že společné formální a prostorotvorné znaky řady zkoumaných staveb naznačují jejich příbuzné slohové utváření a umožňují formulovat tezi o pronikání raných barokních forem do architektury první poloviny 17. století. Ukázalo se, že tyto charakteristiky se v moravském sakrálním stavitelství začaly dílčím způsobem uplatňovat již v první čtvrtině 17. století, a nikoliv až po roce 1620 v souvislosti s událostmi stavovského povstání a následnými historicko-společenskými důsledky, jak bývá tato problematika většinou pojímána a představována. Výrazněji se však tyto tendence projevily až během třicetileté války.
Architektura, související se sílící protireformační atmosférou a katolickými objednavatelskými kruhy, se vyznačuje mnohdy až strohými stavebními hmotami propojenými do masivních monolitických bloků. Stavební tělesa vynikají zpravidla svou monumentalitou a převýšeností, vertikální tendence je podpořena užitím vysokého pilastrového řádu. Jedná se o kostely zdánlivě vizuálně jednoduché a prosté, příznačně klasicistního charakteru. Charakteristické je užití jasného systému vertikálních lizén a horizontálních článků, kumulovaných pilířů a pilastrů a výrazně profilovaných a zalamovaných říms.
Závěry výzkumu potvrzují, že fenomén kódování raně novověkých sakrálních staveb není uchopitelný pouze stavebně a slohově historickými kategoriemi. Často se totiž jedná o komplexní diskurzivní systém, v němž se u sakrálního prostoru střetávají různé lokální i nadregionální estetické a architektonicko-teoretické otázky s náboženskými a sociálními dimenzemi. Architektura totiž nesla, právě v tomto období, ve zvýšené míře symbolické významy, vyplývající mimo jiné z tridentských doporučení. I proto je na ni nutno nahlížet jako na komunikační formu, která měla přenášet určité sdělované obsahy, spíše nežli pouze jako na fenomén slohově historický.
Anotace v angličtině
The presented Ph.D. thesis deals with the research of independently designed sacral buildings in the years 1580-1660 in Moravia and Czech Silesia. Based on field and heuristic research, a basic typological and stylistic classification of longitudinal and central structures was performed. The aim was to evaluate the basic stylistic tendencies and characteristics of the sacral architecture at the turning point of the ending era of Renaissance and Mannerism and the gradual arrival of Baroque style. The focus of the work lies in the typological classification of sacral architecture and the comparison of its manifestations. In particular, the Ph.D. thesis studies the development of the floor plan and material formation of the nave and presbytery of the church, and it also touches on the changes in structural systems.
Against the background of typological variability, the Ph.D. thesis aims to follow the shifts of the work on the path between tradition and innovation, but also to identify the local specificity of sacred architecture and the degree in which it was influenced by confessional affiliation or commissioning activities of builders.
The study pointed to the fact that in addition to the fading historicizing Gothic, late Renaissance and Mannerist style tendencies, buildings of a new architectural concept began to appear parallelly and rather early in Moravia in the first half of the 17th century, whose morphology is characterized by early Baroque aesthetic and expressive characteristics. This transformation of the systems of visual order and technological processing foreshadows spatial concepts and illusory and monumental tendencies of the arriving Baroque style. The result was a complex and poorly arranged situation, which does not allow a clear linear classification of developmental trends. Rather than describing a continuous development of Moravian sacral architecture, we can talk about individual construction projects or groups of similarly conceived buildings, which to varying degrees formed a distinctive Moravian production closely connected with the surrounding European region.
Analysing the results of the study, we can conclude that the common formal and spatial features of many of the studied buildings indicate their related stylistic formation which leads us to the thesis on the penetration of early Baroque forms into the architecture of the first half of the 17th century. It turned out that these characteristics began to be partially applied in Moravian sacral architecture in the first quarter of the 17th century, and not after 1620 in connection with the events of the uprising and the subsequent historical and social consequences, as is usually understood and presented. However, these tendencies did not become more distinctively pronounced until the Thirty Years' War.
The architecture, associated with the growing anti-Reformation atmosphere and Catholic customer circles, is often characterized by austere building materials merged into massive monolithic blocks. Buildings usually excel in their monumentality and elevation, the vertical tendency is supported by the use of a high pilaster order. These are churches visually seemingly simple and plane, typically classicist in their character.
The conclusions of the research confirm that the phenomenon of coding early modern sacral buildings is not graspable only by architectural and stylistic historical categories. This often involves a complex discursive system in which various local and supraregional aesthetic and architectural-theoretical issues clash with religious and social dimensions within the sacral space. Precisely during this period, architecture carried increasing symbolic meanings, resulting, among other things, from the Tridentine guidelines. This is one of the reasons why it must be seen as a form of communication that was supposed to transmit certain conveyed contents, rather than just as a stylistically historical phenomenon.
Klíčová slova
Dějiny umění, sakrální architektura, kostel, kaple, Morava, české Slezsko, renesance, manýrismus, historismus, rané baroko, typologie
Klíčová slova v angličtině
History of art, sacral architecture, church, chapel, Moravia, Czech Silesia, renaissance, mannerism, historicism, early baroque, typology
Rozsah průvodní práce
279 s. (551 942 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Dizertační práce se zabývá průzkumem samostatně koncipovaných sakrálních objektů - kostelů a kaplí - v rozmezí let 1580-1660 na Moravě a v českém Slezsku. Na základě terénního a heuristického výzkumu byla provedena základní typologická a stylová klasifikace longitudinálních a centrálních staveb. Cílem bylo zhodnotit základní slohové tendence a charakteristiky sakrální architektury přelomového období končící epochy renesance a manýrismu a postupně se etablujícího barokního slohu. Těžiště práce pak spočívá v typologické klasifikaci sakrální architektury a komparaci jejích projevů. Zájem je soustředěn na půdorysné a hmotové utváření lodi a presbytáře chrámu a dotýká se také proměn konstrukčních systémů.
Na pozadí nastíněné typologické variability se práce pokouší nejen sledovat posuny této tvorby na cestě mezi tradicí a inovací, ale také identifikovat místní specifičnost sakrálního stavitelství a míru jeho ovlivnění konfesionální příslušností či objednavatelskými aktivitami stavebníků. V neposlední řadě se dotýká tématu transferu vlivů a jejich recepce.
Prováděný průzkum poukázal na skutečnost, že kromě doznívajících historizujících gotických, pozdně renesančních a manýristických stylových tendencí se na Moravě v 1. polovině 17. století začínají paralelně a poměrně časně objevovat stavby nového architektonického pojetí, jejichž tvarosloví se vyznačuje raně barokními estetickými a výrazovými charakteristikami. Tato proměna systémů vizuálního řádu a technologického zpracování předznamenává prostorové koncepce a iluzivní a monumentální tendence nově přicházejícího barokního slohu. Výsledkem byla složitá a málo přehledná situace, která neumožňuje provést jednoznačnou lineární klasifikaci vývojových tendencí. Spíše, než o plynulém vývoji moravského sakrálního stavitelství můžeme mluvit o jednotlivých stavebních počinech či skupinách obdobně koncipovaných staveb, které různou měrou formovaly svébytnou moravskou produkci těsně provázanou s okolním evropským prostorem.
Výsledky průzkumu dovolují konstatovat, že společné formální a prostorotvorné znaky řady zkoumaných staveb naznačují jejich příbuzné slohové utváření a umožňují formulovat tezi o pronikání raných barokních forem do architektury první poloviny 17. století. Ukázalo se, že tyto charakteristiky se v moravském sakrálním stavitelství začaly dílčím způsobem uplatňovat již v první čtvrtině 17. století, a nikoliv až po roce 1620 v souvislosti s událostmi stavovského povstání a následnými historicko-společenskými důsledky, jak bývá tato problematika většinou pojímána a představována. Výrazněji se však tyto tendence projevily až během třicetileté války.
Architektura, související se sílící protireformační atmosférou a katolickými objednavatelskými kruhy, se vyznačuje mnohdy až strohými stavebními hmotami propojenými do masivních monolitických bloků. Stavební tělesa vynikají zpravidla svou monumentalitou a převýšeností, vertikální tendence je podpořena užitím vysokého pilastrového řádu. Jedná se o kostely zdánlivě vizuálně jednoduché a prosté, příznačně klasicistního charakteru. Charakteristické je užití jasného systému vertikálních lizén a horizontálních článků, kumulovaných pilířů a pilastrů a výrazně profilovaných a zalamovaných říms.
Závěry výzkumu potvrzují, že fenomén kódování raně novověkých sakrálních staveb není uchopitelný pouze stavebně a slohově historickými kategoriemi. Často se totiž jedná o komplexní diskurzivní systém, v němž se u sakrálního prostoru střetávají různé lokální i nadregionální estetické a architektonicko-teoretické otázky s náboženskými a sociálními dimenzemi. Architektura totiž nesla, právě v tomto období, ve zvýšené míře symbolické významy, vyplývající mimo jiné z tridentských doporučení. I proto je na ni nutno nahlížet jako na komunikační formu, která měla přenášet určité sdělované obsahy, spíše nežli pouze jako na fenomén slohově historický.
Anotace v angličtině
The presented Ph.D. thesis deals with the research of independently designed sacral buildings in the years 1580-1660 in Moravia and Czech Silesia. Based on field and heuristic research, a basic typological and stylistic classification of longitudinal and central structures was performed. The aim was to evaluate the basic stylistic tendencies and characteristics of the sacral architecture at the turning point of the ending era of Renaissance and Mannerism and the gradual arrival of Baroque style. The focus of the work lies in the typological classification of sacral architecture and the comparison of its manifestations. In particular, the Ph.D. thesis studies the development of the floor plan and material formation of the nave and presbytery of the church, and it also touches on the changes in structural systems.
Against the background of typological variability, the Ph.D. thesis aims to follow the shifts of the work on the path between tradition and innovation, but also to identify the local specificity of sacred architecture and the degree in which it was influenced by confessional affiliation or commissioning activities of builders.
The study pointed to the fact that in addition to the fading historicizing Gothic, late Renaissance and Mannerist style tendencies, buildings of a new architectural concept began to appear parallelly and rather early in Moravia in the first half of the 17th century, whose morphology is characterized by early Baroque aesthetic and expressive characteristics. This transformation of the systems of visual order and technological processing foreshadows spatial concepts and illusory and monumental tendencies of the arriving Baroque style. The result was a complex and poorly arranged situation, which does not allow a clear linear classification of developmental trends. Rather than describing a continuous development of Moravian sacral architecture, we can talk about individual construction projects or groups of similarly conceived buildings, which to varying degrees formed a distinctive Moravian production closely connected with the surrounding European region.
Analysing the results of the study, we can conclude that the common formal and spatial features of many of the studied buildings indicate their related stylistic formation which leads us to the thesis on the penetration of early Baroque forms into the architecture of the first half of the 17th century. It turned out that these characteristics began to be partially applied in Moravian sacral architecture in the first quarter of the 17th century, and not after 1620 in connection with the events of the uprising and the subsequent historical and social consequences, as is usually understood and presented. However, these tendencies did not become more distinctively pronounced until the Thirty Years' War.
The architecture, associated with the growing anti-Reformation atmosphere and Catholic customer circles, is often characterized by austere building materials merged into massive monolithic blocks. Buildings usually excel in their monumentality and elevation, the vertical tendency is supported by the use of a high pilaster order. These are churches visually seemingly simple and plane, typically classicist in their character.
The conclusions of the research confirm that the phenomenon of coding early modern sacral buildings is not graspable only by architectural and stylistic historical categories. This often involves a complex discursive system in which various local and supraregional aesthetic and architectural-theoretical issues clash with religious and social dimensions within the sacral space. Precisely during this period, architecture carried increasing symbolic meanings, resulting, among other things, from the Tridentine guidelines. This is one of the reasons why it must be seen as a form of communication that was supposed to transmit certain conveyed contents, rather than just as a stylistically historical phenomenon.
Klíčová slova
Dějiny umění, sakrální architektura, kostel, kaple, Morava, české Slezsko, renesance, manýrismus, historismus, rané baroko, typologie
Klíčová slova v angličtině
History of art, sacral architecture, church, chapel, Moravia, Czech Silesia, renaissance, mannerism, historicism, early baroque, typology
Zásady pro vypracování
- Uměleckohistorickým těžištěm zamýšlené dizertační práce by měl být přehled a hlubší interpretace moravských sakrálních stavebních objektů předbělohorského a pobělohorského období.
- Na tuto tematiku bych se chtěla zaměřit v kontextu:
- stylovém
- typologickém (Odvozeném od konstrukčních řešení, u typu je třeba se zamyslet, podle čeho, s jakým záměrem, si doboví stavebníci typy vybírali, jakou roli typy sehrávaly ve společnosti.)
- v kontextu objednavatelském
- a kulturně-historickém
Součástí výzkumu by bylo také vysledování charakteristik stavební činnosti před a po Bílé hoře tj. po následných změnách společenských a vlastnických poměrů.
- vzájemně komparovat stavební produkci na Moravě s protobarokními tendencemi uplatňovanými v českém a evropském kontextu.
- pokusit se indentifikovat místní specifičnost moravského sakrálního stavitelství, zkoumat formy transferu vlivů, jejich recepci.
- přispět k proměně názoru definujícího architektonickou tvorbu první poloviny 17. století jako umělecky nesvébytnou či slohově retardovnou.
Objasnění metod výzkumu plánovaného v rámci projektu:
- prohloubení plošného průzkumu moravské stavební produkce sledovaného období
- rozšíření a prohloubení heuristického průzkumu
- cílený archivní průzkum
- ikonografický průzkum
- dokumentační průzkum (aktuální fotodokumentace)
- studium plánové dokumentace, restaurátorských zpráv, stavebně historických průzkumů, spisového materiálu
- analýza, komparace materiálu a jeho syntetické zhodnocení
Zásady pro vypracování
- Uměleckohistorickým těžištěm zamýšlené dizertační práce by měl být přehled a hlubší interpretace moravských sakrálních stavebních objektů předbělohorského a pobělohorského období.
- Na tuto tematiku bych se chtěla zaměřit v kontextu:
- stylovém
- typologickém (Odvozeném od konstrukčních řešení, u typu je třeba se zamyslet, podle čeho, s jakým záměrem, si doboví stavebníci typy vybírali, jakou roli typy sehrávaly ve společnosti.)
- v kontextu objednavatelském
- a kulturně-historickém
Součástí výzkumu by bylo také vysledování charakteristik stavební činnosti před a po Bílé hoře tj. po následných změnách společenských a vlastnických poměrů.
- vzájemně komparovat stavební produkci na Moravě s protobarokními tendencemi uplatňovanými v českém a evropském kontextu.
- pokusit se indentifikovat místní specifičnost moravského sakrálního stavitelství, zkoumat formy transferu vlivů, jejich recepci.
- přispět k proměně názoru definujícího architektonickou tvorbu první poloviny 17. století jako umělecky nesvébytnou či slohově retardovnou.
Objasnění metod výzkumu plánovaného v rámci projektu:
- prohloubení plošného průzkumu moravské stavební produkce sledovaného období
- rozšíření a prohloubení heuristického průzkumu
- cílený archivní průzkum
- ikonografický průzkum
- dokumentační průzkum (aktuální fotodokumentace)
- studium plánové dokumentace, restaurátorských zpráv, stavebně historických průzkumů, spisového materiálu
- analýza, komparace materiálu a jeho syntetické zhodnocení
Seznam doporučené literatury
Výběr z literatury vztahující se k danému tématu:
Petr Fidler, Architektur dei Seicento, Innsbruck 1990. (dizertace)
Jiří Kroupa (ed.), V zrcadle stínů. Morava v době barokní 1670-1790. Brno 2003.
Jiří Kroupa, "Moderni fiori": kardinál z Dietrichsteina, protobarok a umělecká funkce na Moravě po roce 1600, in: Emil Kordiovský - Miroslav Svoboda (ed.), Kardinál František z Dietrichštejna a jeho doba. Brno - Mikulov 2008, s. 55-67.
Jiří Kroupa, Počátek nového stylu na Moravě: rok 1650 nebo 1660? in: Historická Olomouc XV., Olomouc 2002, s. 15-24.
Zdeněk Kudělka, K otázce manýristické architektury na Moravě, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, č.2, Brno 1958. s. 88-98.
Zdeněk Kudělka, Architektura, in: Ivo Krsek - Zdeněk Kudělka - Miloš Stehlík et al., Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 42-76.
Zdeněk Kudělka, Architektura 17. století, in: Dějiny českého výtvarného umění, II/1, Praha 1989, s. 279-292.
Helmut Lorenz (red.), Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, IV. Barock, Munchen - London - New York 1999.
Jarmila Krčálová, Giovanni Pieroni - architekt? in: Umění XXXVI, 1988, s. 511-540.
Věra Naňková, K typologii české sakrální architektury 17. století, in: Umění XXXIV, 1986, s. 138-152.
Pavel Preiss, Panoráma manýrismu, Praha 1974.
Václav Richter - Zdeněk Kudělka, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren, in: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, řada F, č. 16, Brno 1972, s. 91-130.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, I, Praha 1994.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, II, Praha 1999.
Emil Kordiovský - Miroslav Svoboda (et al.), Kardinál František z Dietrichštejna a jeho doba. Brno - Mikulov 2008, s. 85-98.
Josef Válka, Morava reformace, renesance a baroka, Dějiny Moravy, II, Brno 1996.
Josef Válka, Myšlení a obraz v dějinách kultury, studie, eseje, reflexe, Brno 2009.
Thomas Winkelbauer, Lichtenštejnové jako "šlechta neznající hranice". Náčrt majetkového vývoje pánů a knížat lichtenštejnských v Dolních Rakousích a na Moravě v rámci politických dějin, in: Andrea Komlosyová - Václav Bůžek - František Svátek (et al.), Kultury na hranici, Vídeň 1995, s. 215-222.
Seznam doporučené literatury
Výběr z literatury vztahující se k danému tématu:
Petr Fidler, Architektur dei Seicento, Innsbruck 1990. (dizertace)
Jiří Kroupa (ed.), V zrcadle stínů. Morava v době barokní 1670-1790. Brno 2003.
Jiří Kroupa, "Moderni fiori": kardinál z Dietrichsteina, protobarok a umělecká funkce na Moravě po roce 1600, in: Emil Kordiovský - Miroslav Svoboda (ed.), Kardinál František z Dietrichštejna a jeho doba. Brno - Mikulov 2008, s. 55-67.
Jiří Kroupa, Počátek nového stylu na Moravě: rok 1650 nebo 1660? in: Historická Olomouc XV., Olomouc 2002, s. 15-24.
Zdeněk Kudělka, K otázce manýristické architektury na Moravě, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, č.2, Brno 1958. s. 88-98.
Zdeněk Kudělka, Architektura, in: Ivo Krsek - Zdeněk Kudělka - Miloš Stehlík et al., Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 42-76.
Zdeněk Kudělka, Architektura 17. století, in: Dějiny českého výtvarného umění, II/1, Praha 1989, s. 279-292.
Helmut Lorenz (red.), Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, IV. Barock, Munchen - London - New York 1999.
Jarmila Krčálová, Giovanni Pieroni - architekt? in: Umění XXXVI, 1988, s. 511-540.
Věra Naňková, K typologii české sakrální architektury 17. století, in: Umění XXXIV, 1986, s. 138-152.
Pavel Preiss, Panoráma manýrismu, Praha 1974.
Václav Richter - Zdeněk Kudělka, Die Architektur des 17. und 18. Jahrhunderts in Mähren, in: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, řada F, č. 16, Brno 1972, s. 91-130.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, I, Praha 1994.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, II, Praha 1999.
Emil Kordiovský - Miroslav Svoboda (et al.), Kardinál František z Dietrichštejna a jeho doba. Brno - Mikulov 2008, s. 85-98.
Josef Válka, Morava reformace, renesance a baroka, Dějiny Moravy, II, Brno 1996.
Josef Válka, Myšlení a obraz v dějinách kultury, studie, eseje, reflexe, Brno 2009.
Thomas Winkelbauer, Lichtenštejnové jako "šlechta neznající hranice". Náčrt majetkového vývoje pánů a knížat lichtenštejnských v Dolních Rakousích a na Moravě v rámci politických dějin, in: Andrea Komlosyová - Václav Bůžek - František Svátek (et al.), Kultury na hranici, Vídeň 1995, s. 215-222.