Diplomová práce zpracovává problematiku výpovědi policisty a jejího hodnocení jako důkazu v přestupkovém řízení, jelikož je běžnou praxí přiznávat jí v rámci volného hodnocení důkazů vyšší váhu něž ostatním důkazům, zejména výpovědi obviněného. Často navíc bez objektivního důvodu, který by poukazoval na její větší věrohodnost nebo na opravdové nesrovnalosti ve výpovědi obviněného.
V první části se práce zaměřuje na přestupkové řízení samotné. Jeho podrobná teoretická analýza poukazuje na procesní instituty a subjekty, které ovlivňují hodnocení důkazu svědeckou výpovědí policisty. Zároveň se práce věnuje úpravě výslechu policisty jako důkazního prostředku, z níž je patrné, co má vliv na věrohodnost a kvalitu výsledné výpovědi. V druhé části pojednává o procesu volného hodnocení důkazu svědeckou výpovědí policisty a jeho praktickým dopadům na výsledek daného přestupkového řízení. Vyvrcholením je pak nalézání alternativní důkazních prostředků, které by mohly být používány vedle výpovědí tak, aby pomohly odhalit skutečný skutkový stav věci.
Anotace v angličtině
This thesis deals with the issue of a police officer's testimony and its evaluation as evidence in administrative infraction proceedings, as it is common practice to give it a higher value compared to other evidence, especially the testimony of the accused, within the framework of free evaluation of evidence. Often without any objective reason pointing to its greater credibility or to genuine inconsistencies in the other testimony.
The first part of the thesis focuses on the administrative infraction procedure itself. Its detailed theoretical analysis highlights the procedural institutes and subjects that affect the evaluation of evidence of a police officer's testimony. At the same time, the thesis focuses on the regulation of the police officer's interrogation as a means of evidence, which shows what influences the credibility and quality of the resulting testimony. In the second part, it discusses the process of free evaluation of the evidence of a police officer's testimony and its practical implications for the outcome of a given administrative infraction proceeding. It then culminates in the identification of alternative evidence that could be used alongside the testimony to help reveal the true facts of the case.
Klíčová slova
Přestupek, přestupkové řízení, účastníci řízení, podklady pro vydání rozhodnutí, důkazy, dokazování, výslech, policista, zásada volného hodnocení důkazů.
Klíčová slova v angličtině
Administrative infraction, administrative infraction procedure, parties to procedure, grounds for the issuance of a decision, evidence, testimony, police officer, principle of free evaluation of evidence.
Rozsah průvodní práce
52 s. (106 854 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Diplomová práce zpracovává problematiku výpovědi policisty a jejího hodnocení jako důkazu v přestupkovém řízení, jelikož je běžnou praxí přiznávat jí v rámci volného hodnocení důkazů vyšší váhu něž ostatním důkazům, zejména výpovědi obviněného. Často navíc bez objektivního důvodu, který by poukazoval na její větší věrohodnost nebo na opravdové nesrovnalosti ve výpovědi obviněného.
V první části se práce zaměřuje na přestupkové řízení samotné. Jeho podrobná teoretická analýza poukazuje na procesní instituty a subjekty, které ovlivňují hodnocení důkazu svědeckou výpovědí policisty. Zároveň se práce věnuje úpravě výslechu policisty jako důkazního prostředku, z níž je patrné, co má vliv na věrohodnost a kvalitu výsledné výpovědi. V druhé části pojednává o procesu volného hodnocení důkazu svědeckou výpovědí policisty a jeho praktickým dopadům na výsledek daného přestupkového řízení. Vyvrcholením je pak nalézání alternativní důkazních prostředků, které by mohly být používány vedle výpovědí tak, aby pomohly odhalit skutečný skutkový stav věci.
Anotace v angličtině
This thesis deals with the issue of a police officer's testimony and its evaluation as evidence in administrative infraction proceedings, as it is common practice to give it a higher value compared to other evidence, especially the testimony of the accused, within the framework of free evaluation of evidence. Often without any objective reason pointing to its greater credibility or to genuine inconsistencies in the other testimony.
The first part of the thesis focuses on the administrative infraction procedure itself. Its detailed theoretical analysis highlights the procedural institutes and subjects that affect the evaluation of evidence of a police officer's testimony. At the same time, the thesis focuses on the regulation of the police officer's interrogation as a means of evidence, which shows what influences the credibility and quality of the resulting testimony. In the second part, it discusses the process of free evaluation of the evidence of a police officer's testimony and its practical implications for the outcome of a given administrative infraction proceeding. It then culminates in the identification of alternative evidence that could be used alongside the testimony to help reveal the true facts of the case.
Klíčová slova
Přestupek, přestupkové řízení, účastníci řízení, podklady pro vydání rozhodnutí, důkazy, dokazování, výslech, policista, zásada volného hodnocení důkazů.
Klíčová slova v angličtině
Administrative infraction, administrative infraction procedure, parties to procedure, grounds for the issuance of a decision, evidence, testimony, police officer, principle of free evaluation of evidence.
Zásady pro vypracování
V přestupkových řízeních, zejména u přestupků spojených s provozem na pozemních komunikacích, často nastává situace, kdy jediným možným důkazním prostředkem pro objasnění skutkového stavu je výslech policisty přítomného provádění úkonu na účastníkovi řízení. Příkladem policisty přítomného u kontroly dodržování povinnosti účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Tím se pro účastníka řízení výrazně komplikuje možnost unesení důkazního břemene v případě, kdy proti postupu policisty vznáší námitky.
V mé práci bych proto chtěla zanalyzovat roli a věrohodnost výslechu policisty jako důkazního prostředku s přihlédnutím na ne/podjatost policistů jako svědků. Metodou indukce bych pak na základě této analýzy ráda rozklíčovala otázku, jakou důkazní sílu by takovému důkazu měly správní orgány a soudy při volném hodnocení důkazů přiznávat. Nakonec bych mou práci ráda doplnila o další možnosti řešení této problematické důkazní situace.
Těchto cílů bych chtěla docílit postupem dle následující osnovy:
Stručné vysvětlení fáze dokazování v přestupkovém řízení
Jakou roli hraje dokazování pro celé řízení?
Jaké důkazní prostředky jsou přípustné?
Analýza výslechu policisty jako důkazního prostředku
Kdo a jak může takový důkaz navrhnout?
Jak se takový důkaz provede?
Jakým způsobem je takový důkaz hodnocen příslušným orgánem?
Spravedlivé uplatnění výslechu policisty jako důkazního prostředku
Mělo by se na obsah výslechu nahlížet jako na nevyvratitelný fakt?
Jakými dalšími důkazními prostředky by se dalo tvrzení policisty vyvrátit nebo naopak podpořit?
Zásady pro vypracování
V přestupkových řízeních, zejména u přestupků spojených s provozem na pozemních komunikacích, často nastává situace, kdy jediným možným důkazním prostředkem pro objasnění skutkového stavu je výslech policisty přítomného provádění úkonu na účastníkovi řízení. Příkladem policisty přítomného u kontroly dodržování povinnosti účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Tím se pro účastníka řízení výrazně komplikuje možnost unesení důkazního břemene v případě, kdy proti postupu policisty vznáší námitky.
V mé práci bych proto chtěla zanalyzovat roli a věrohodnost výslechu policisty jako důkazního prostředku s přihlédnutím na ne/podjatost policistů jako svědků. Metodou indukce bych pak na základě této analýzy ráda rozklíčovala otázku, jakou důkazní sílu by takovému důkazu měly správní orgány a soudy při volném hodnocení důkazů přiznávat. Nakonec bych mou práci ráda doplnila o další možnosti řešení této problematické důkazní situace.
Těchto cílů bych chtěla docílit postupem dle následující osnovy:
Stručné vysvětlení fáze dokazování v přestupkovém řízení
Jakou roli hraje dokazování pro celé řízení?
Jaké důkazní prostředky jsou přípustné?
Analýza výslechu policisty jako důkazního prostředku
Kdo a jak může takový důkaz navrhnout?
Jak se takový důkaz provede?
Jakým způsobem je takový důkaz hodnocen příslušným orgánem?
Spravedlivé uplatnění výslechu policisty jako důkazního prostředku
Mělo by se na obsah výslechu nahlížet jako na nevyvratitelný fakt?
Jakými dalšími důkazními prostředky by se dalo tvrzení policisty vyvrátit nebo naopak podpořit?
Seznam doporučené literatury
zákon č. 500/2004 Sb. Správní řád
POTĚŠIL, Lukáš, David HEJČ, Filip RIGEL a David MAREK. Správní řád: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020, 890 s.
ČERNÝ, Jan, HORZINKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Helena. Přestupkové řízení: Příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, krajských úřadů a dalších správních orgánů. 12. vydání. V Praze: Linde Praha, a. s., 2011, 758 s.
KALENDA, Vratislav. Psychologické aspekty věrohodnosti výpovědi před soudem. Právní praxe, 1994, roč. 42, č. 7, s. 429–438, a č. 8 s. 493–497.
HANUŠ, Libor. Ústavněprávní vady důkazního procesu z pohledu judikatury Ústavního soudu. Právní rozhledy, 2006, č. 18, s. 647–653.
BRUS, Martin. Judikatura NSS: Dokazování v soudním řízení. Soudní rozhledy, 2015, roč. 21., č. 1, s. 2–7.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2006 č. j. 4 As 2/200562.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009 č. j. 1 As 96/2008115.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2007 č. j. 4 As 19/2007114.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2012 č. j. 8 As 100/201170.
Nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2016 č. j. 1 As 204/201533.
Seznam doporučené literatury
zákon č. 500/2004 Sb. Správní řád
POTĚŠIL, Lukáš, David HEJČ, Filip RIGEL a David MAREK. Správní řád: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020, 890 s.
ČERNÝ, Jan, HORZINKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Helena. Přestupkové řízení: Příručka pro praxi přestupkových orgánů obcí, krajských úřadů a dalších správních orgánů. 12. vydání. V Praze: Linde Praha, a. s., 2011, 758 s.
KALENDA, Vratislav. Psychologické aspekty věrohodnosti výpovědi před soudem. Právní praxe, 1994, roč. 42, č. 7, s. 429–438, a č. 8 s. 493–497.
HANUŠ, Libor. Ústavněprávní vady důkazního procesu z pohledu judikatury Ústavního soudu. Právní rozhledy, 2006, č. 18, s. 647–653.
BRUS, Martin. Judikatura NSS: Dokazování v soudním řízení. Soudní rozhledy, 2015, roč. 21., č. 1, s. 2–7.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2006 č. j. 4 As 2/200562.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009 č. j. 1 As 96/2008115.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. září 2007 č. j. 4 As 19/2007114.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2012 č. j. 8 As 100/201170.
Nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2016 č. j. 1 As 204/201533.