Diplomová práce se věnuje problematice právní úpravy audiovizuálních streamovacích platforem. Zaměřuje se na audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejich návaznost na lineární televizní vysílání, a na služby platforem pro sdílení videonahrávek v kontextu nedávné revize směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Zejména rozebírá historické aspekty právní úpravy a jejího vývoje a komparuje transpozici této směrnice do jednotlivých právních řádů členských států EU.
Dále se věnuje otázce české vnitrostátní právní úpravy a jejích praktických dopadů na audiovizuální průmysl. Rozebírá kontrolu audiovizuálních streamovacích platforem Radou pro rozhlasové a televizní vysílání i vybírání poplatků za poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání Státním fondem kinematografie. Práci uzavírá pojednání o možném budoucím směřování právní úpravy audiovizuálních streamovacích platforem, se zaměřením na rozbor navrhované novely zákona o audiovizi.
Anotace v angličtině
The thesis deals with the legal regulation of audiovisual streaming platforms. It focuses on on-demand audiovisual media services, their continuity with linear television broadcasting, and video-sharing platform services in the context of the recent revision of the Audio-visual Media Services Directive. In particular, it analyses the historical aspects of the legislation and its development and compares the transposition of the Directive into the various EU Member States' legal systems.
It also examines the issue of Czech national legislation and its practical implications for the audiovisual industry. It analyses the control of audiovisual streaming platforms by the The Council for Radio and Television Broadcasting and the collection of fees for the operating of on-demand audiovisual media services by the Czech Film Fund. The thesis concludes with a discussion of the possible future direction of the legal regulation of audiovisual streaming platforms, with a focus on the analysis of the proposed amendment to the Audiovisual Act.
Klíčová slova
VOD, audiovize, platforma, EU, směrnice, právo
Klíčová slova v angličtině
VOD, audiovisual, platform, EU, directive, law
Rozsah průvodní práce
60 s. (120 000 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Diplomová práce se věnuje problematice právní úpravy audiovizuálních streamovacích platforem. Zaměřuje se na audiovizuální mediální služby na vyžádání, jejich návaznost na lineární televizní vysílání, a na služby platforem pro sdílení videonahrávek v kontextu nedávné revize směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Zejména rozebírá historické aspekty právní úpravy a jejího vývoje a komparuje transpozici této směrnice do jednotlivých právních řádů členských států EU.
Dále se věnuje otázce české vnitrostátní právní úpravy a jejích praktických dopadů na audiovizuální průmysl. Rozebírá kontrolu audiovizuálních streamovacích platforem Radou pro rozhlasové a televizní vysílání i vybírání poplatků za poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání Státním fondem kinematografie. Práci uzavírá pojednání o možném budoucím směřování právní úpravy audiovizuálních streamovacích platforem, se zaměřením na rozbor navrhované novely zákona o audiovizi.
Anotace v angličtině
The thesis deals with the legal regulation of audiovisual streaming platforms. It focuses on on-demand audiovisual media services, their continuity with linear television broadcasting, and video-sharing platform services in the context of the recent revision of the Audio-visual Media Services Directive. In particular, it analyses the historical aspects of the legislation and its development and compares the transposition of the Directive into the various EU Member States' legal systems.
It also examines the issue of Czech national legislation and its practical implications for the audiovisual industry. It analyses the control of audiovisual streaming platforms by the The Council for Radio and Television Broadcasting and the collection of fees for the operating of on-demand audiovisual media services by the Czech Film Fund. The thesis concludes with a discussion of the possible future direction of the legal regulation of audiovisual streaming platforms, with a focus on the analysis of the proposed amendment to the Audiovisual Act.
Klíčová slova
VOD, audiovize, platforma, EU, směrnice, právo
Klíčová slova v angličtině
VOD, audiovisual, platform, EU, directive, law
Zásady pro vypracování
Nástup streamovacích platforem mění nejen filmový průmysl. S rozvíjejícími se preferencemi sledovat filmy, seriály a jiný obsah na internetu bez využití kontinuálního vysílání se nutně musí změnit také právní rámec, který musí na, nyní již ve společnosti běžné, platformy zareagovat. Deset let po schválení zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů, který reagoval, i když opožděně, na tehdejší situaci nástupu televizních stanic, je potřeba přizpůsobit zákonnou úpravu rychle se rozvíjejících provozovatelů služeb videa na vyžádání jako je Netflix, Amazon Prime Video, Disney+, HBO Max, Apple TV+, ale také Voyo, KVIFF.TV, MALL TV, iPrima a dokonce i iVysílání, které také tvoří obsah dostupný pouze internetovému diváku. Internetové televize jako Telly, Kuki nebo O2 TV jsou také prozatím v určitém právním vakuu a je vhodné je do budoucna nepodceňovat. Může totiž změnit návyky diváka, který doposud byl zvyklý na "klasické" televizní vysílání, za které měl pocit, že nic neplatí, ale byl omezen předem daným programem, který se však nemusel zrovna trefit do jeho aktuálních preferencí. Ať už si divák zvolí VOD, internetovou televizi nebo klasické vysílání, ani v jednom případě se nedostane k obsahu zadarmo. Ať už platí koncesionářské poplatky, hradí si služby některé ze streamovacích platforem nebo je nakonec ovlivněn promítanou reklamou a koupí si nabízený produkt.
V nedávné době rezonovala společností kauza ohledně nevole televizních stanic, jejichž existence je částečně odkázaná na příjem z reklamy, v tom, že internetové televize dovolovaly divákům přeskakovat reklamní bloky a tím přicházeny stanice o inzerenty. Potažmo tak přichází o příjem z reklam i stát, ve formě příjmu z poplatku za vysílání reklam. Další současnou otázkou je, jak a zda mají či budou mít streamovací platformy povinnost odvádět peníze do Státního fondu české kinematografie, jsou-li stanovené minimální investice do nákupu lokálních programů, jak jsou diváci chráněni před nevhodným nebo násilným obsahem, kdo obsahy vlastně kontroluje a jak jsou řešena autorská práva a kolektivní správa. Na některé otázky poskytuje odpověď evropská úprava ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách, ale jak a jestli na ni dostatečně reaguje česká právní úprava?
Navrhovaná diplomová práce si dává za cíl na výše zmíněné otázky odpovědět, poskytnout analýzu tuzemské úpravy a současné situace ohledně nastupujících právních problémů spojených s rychle se rozvíjejícím a masovým médiem s reflexí v současné judikatuře. Neopomene také úpravu na evropské úrovni s reakcí na (ne)dodržení a (ne)reflektování v českém legislativním rámci, a případnou komparaci přístupů jiných evropských států. Navrhne možnou legislativní cestu pro českého zákonodárce do budoucna s konstruktivním hodnocením stávajícího stavu.
Důvodem výběru tématu je mimo jiné současná situace na právně-mediálním poli a také nedostatečně vědecky a teoreticko-právně podchycená oblast, která si zaslouží podrobnější zpracování a větší zájem veřejnosti. Přeci jen ve filmovém a mediálním světě zákonná úprava a vznikající právní kauzy řeší několika milionové až miliardové případy, není proto vhodné tuto oblast úplně ignorovat, jak ze strany zákonodárců, v rozhodovací praxi, tak ze strany veřejnosti.
Zásady pro vypracování
Nástup streamovacích platforem mění nejen filmový průmysl. S rozvíjejícími se preferencemi sledovat filmy, seriály a jiný obsah na internetu bez využití kontinuálního vysílání se nutně musí změnit také právní rámec, který musí na, nyní již ve společnosti běžné, platformy zareagovat. Deset let po schválení zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů, který reagoval, i když opožděně, na tehdejší situaci nástupu televizních stanic, je potřeba přizpůsobit zákonnou úpravu rychle se rozvíjejících provozovatelů služeb videa na vyžádání jako je Netflix, Amazon Prime Video, Disney+, HBO Max, Apple TV+, ale také Voyo, KVIFF.TV, MALL TV, iPrima a dokonce i iVysílání, které také tvoří obsah dostupný pouze internetovému diváku. Internetové televize jako Telly, Kuki nebo O2 TV jsou také prozatím v určitém právním vakuu a je vhodné je do budoucna nepodceňovat. Může totiž změnit návyky diváka, který doposud byl zvyklý na "klasické" televizní vysílání, za které měl pocit, že nic neplatí, ale byl omezen předem daným programem, který se však nemusel zrovna trefit do jeho aktuálních preferencí. Ať už si divák zvolí VOD, internetovou televizi nebo klasické vysílání, ani v jednom případě se nedostane k obsahu zadarmo. Ať už platí koncesionářské poplatky, hradí si služby některé ze streamovacích platforem nebo je nakonec ovlivněn promítanou reklamou a koupí si nabízený produkt.
V nedávné době rezonovala společností kauza ohledně nevole televizních stanic, jejichž existence je částečně odkázaná na příjem z reklamy, v tom, že internetové televize dovolovaly divákům přeskakovat reklamní bloky a tím přicházeny stanice o inzerenty. Potažmo tak přichází o příjem z reklam i stát, ve formě příjmu z poplatku za vysílání reklam. Další současnou otázkou je, jak a zda mají či budou mít streamovací platformy povinnost odvádět peníze do Státního fondu české kinematografie, jsou-li stanovené minimální investice do nákupu lokálních programů, jak jsou diváci chráněni před nevhodným nebo násilným obsahem, kdo obsahy vlastně kontroluje a jak jsou řešena autorská práva a kolektivní správa. Na některé otázky poskytuje odpověď evropská úprava ve směrnici o audiovizuálních mediálních službách, ale jak a jestli na ni dostatečně reaguje česká právní úprava?
Navrhovaná diplomová práce si dává za cíl na výše zmíněné otázky odpovědět, poskytnout analýzu tuzemské úpravy a současné situace ohledně nastupujících právních problémů spojených s rychle se rozvíjejícím a masovým médiem s reflexí v současné judikatuře. Neopomene také úpravu na evropské úrovni s reakcí na (ne)dodržení a (ne)reflektování v českém legislativním rámci, a případnou komparaci přístupů jiných evropských států. Navrhne možnou legislativní cestu pro českého zákonodárce do budoucna s konstruktivním hodnocením stávajícího stavu.
Důvodem výběru tématu je mimo jiné současná situace na právně-mediálním poli a také nedostatečně vědecky a teoreticko-právně podchycená oblast, která si zaslouží podrobnější zpracování a větší zájem veřejnosti. Přeci jen ve filmovém a mediálním světě zákonná úprava a vznikající právní kauzy řeší několika milionové až miliardové případy, není proto vhodné tuto oblast úplně ignorovat, jak ze strany zákonodárců, v rozhodovací praxi, tak ze strany veřejnosti.
Seznam doporučené literatury
BURDICK, Anne, Johanna DRUCKER, Peter LUNENFELD, Todd Samuel PRESNER a Jeffrey T. SCHNAPP. Digital_humanities. Praha: Academia, 2019.
HOLCOVÁ, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů). Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1692 s.
MAZZIOTTI, Giuseppe. A Data-Driven Approach to Copyright in the Age of Online Platforms (2020). EUI Department of Law Research Paper [online], roč. 2020, č. 7. [cit. 27. 10. 2022]. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=3655027.
MONTAGNANI, Maria Lillà and TRAPOVA, Alina, Safe Harbours in Deep Waters: A New Emerging Liability Regime for Internet Intermediaries in the Digital Single Market (July 28, 2018). International Journal of Law and Information Technology [online], 2018, roč. 26, č. 4, s. 294–310 [cit. 27. 10. 2022]. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=3221520.
MORAVEC, Ondřej. Mediální právo v informační společnosti. Praha: Leges, 2013, 288 s.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu. Úř. Vest. L 161/1, 30. 6. 2017.
POLČÁK, Radim a kol. Autorský zákon: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2020, 864 s.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu. Úř. Vest. L 303/69, 28. 11. 2018.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES. Úř. Vest. L 130/92, 17. 5. 2019.
SMOLKA, Lucie. Kolektivní správa v kontextu moderních technologií. Praha: Leges, 2021, 200 s.
SRSTKA, Jiří a kol. Autorské právo a práva související. 2. vydání. Praha: Leges, 2019, 432 s.
Seznam doporučené literatury
BURDICK, Anne, Johanna DRUCKER, Peter LUNENFELD, Todd Samuel PRESNER a Jeffrey T. SCHNAPP. Digital_humanities. Praha: Academia, 2019.
HOLCOVÁ, Irena a kol. Autorský zákon a předpisy související (včetně mezinárodních smluv a evropských předpisů). Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1692 s.
MAZZIOTTI, Giuseppe. A Data-Driven Approach to Copyright in the Age of Online Platforms (2020). EUI Department of Law Research Paper [online], roč. 2020, č. 7. [cit. 27. 10. 2022]. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=3655027.
MONTAGNANI, Maria Lillà and TRAPOVA, Alina, Safe Harbours in Deep Waters: A New Emerging Liability Regime for Internet Intermediaries in the Digital Single Market (July 28, 2018). International Journal of Law and Information Technology [online], 2018, roč. 26, č. 4, s. 294–310 [cit. 27. 10. 2022]. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=3221520.
MORAVEC, Ondřej. Mediální právo v informační společnosti. Praha: Leges, 2013, 288 s.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu. Úř. Vest. L 161/1, 30. 6. 2017.
POLČÁK, Radim a kol. Autorský zákon: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2020, 864 s.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu. Úř. Vest. L 303/69, 28. 11. 2018.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES. Úř. Vest. L 130/92, 17. 5. 2019.
SMOLKA, Lucie. Kolektivní správa v kontextu moderních technologií. Praha: Leges, 2021, 200 s.
SRSTKA, Jiří a kol. Autorské právo a práva související. 2. vydání. Praha: Leges, 2019, 432 s.