Disertační práce se věnuje specifikům přístupu k informacím o životním prostředí, přičemž klade důraz zejména na jejich pasivní zpřístupňování. Téma je zpracováno průřezovým způsobem, jelikož se v této oblasti práva vzájemně uplatňují požadavky mezinárodního, unijního i vnitrostátního práva.
Práce je členěná do tří hlavních kapitol. Primárním cílem první a nejrozsáhlejší kapitoly je vyhodnotit dopady I. pilíře Aarhuské úmluvy při uplatňování sekundárního práva EU přijatého na jeho základě, konkrétně směrnice 2003/4/ES a nařízení 1367/2006, uplatňovaného v kombinaci s nařízením 1049/2001. Práce ověřuje, zda by I. pilíř této mezinárodní smlouvy mohl mít přímý účinek. Je přitom zkoumána jak celková stavba, znění smlouvy a povaha jednotlivých pravidel, tak i dosavadní judikatura SDEU. Pokud by některým částem I. pilíře Aarhuské úmluvy přímý účinek přiznán byl, řeší práce, jakým způsobem by se tato ustanovení mohla vůči sekundárnímu právu prosazovat. Část kapitoly se samostatně věnuje i přímému účinku ustanovení směrnice 2003/4/ES, u nařízení se tato vlastnost běžně předpokládá.
Druhá kapitola se zabývá limity ústavního zakotvení práva na informace o životním prostředí v České republice. V této kapitole je řešen postoj, jaký má k poskytování environmentálních informací na žádost Evropský soud pro lidská práva a vztah tohoto práva k obecnému politickému právu na informace. U práva na informace o životním prostředí je zkoumáno též historické pozadí jeho vzniku. Práce řeší otázku, do jaké míry podléhá toto právo omezení nastavenému v čl. 41 odst. 1 Listiny pro hospodářská, sociální a kulturní práva a jakým způsobem by mělo být přezkoumáváno.
Hlavním předmětem zájmu třetí kapitoly je zodpovězení otázky, nakolik InfZŽp reflektuje požadavky směrnice 2003/4/ES a jaký vliv na jeho uplatňování mají dvě poslední novely z roku 2023. Nejprve je řešeno postavení InfZŽp vůči jiným právním předpisům z oblasti práva životního prostředí. Poté se soustředím na sporné výkladové otázky, které vznikají při používání jeho jednotlivých ustanovení. Zvláštní pozornost je věnována způsobu uplatňování výjimek ze zpřístupnění informace o životním prostředí v kontextu aktuální judikatury SDEU a některým sporným důvodům pro jejich odpírání. Samostatná část kapitoly pojednává o dopadech fikce negativního rozhodnutí v případě nečinnosti povinného subjektu, snaží se vystihnout, jak ovlivní využívání tohoto specifického institutu zavedení informačních příkazů a jak na něj pohlíží unijní právo, potažmo Aarhuská úmluva. Nakonec je řešen vzájemný vztah InfZ a InfZŽp a jsou zdůrazněny hlavní požadavky, na které by bylo nutné klást důraz při potenciálním budoucím propojení obou těchto zákonů.
Annotation in English
The dissertation is devoted to the specifics of access to information on the environment, placing particular emphasis on passive access to them. The topic is elaborated in a cross-cutting manner, as the requirements of international, EU and national law apply to each other in this area of law.
The work is divided into three main chapters. The primary objective of the first and most extensive chapter is to evaluate the impact of the first pillar of the Aarhus Convention in the application of secondary EU law adopted on its basis, namely Directive 2003/4/EC and Regulation 1367/2006, applied in combination with Regulation 1049/2001. The work verifies whether the first pillar of this international treaty could have a direct effect. At the same time, both the general scheme, the terms of the treaty and the nature of its individual rules, as well as the existing jurisprudence of the CJEU are examined. If some parts of the first pillar of the Aarhus Convention were to be granted direct effect, the work addresses how these provisions could be enforced against secondary law. Part of the chapter is also dedicated separately to the direct effect of the provisions of Directive 2003/4/EC, this feature is normally assumed for the regulation.
The second chapter deals with the limits of the constitutional enshrining of the right to environmental information in the Czech Republic. This chapter copes with the attitude of the European Court of Human Rights to the provision of environmental information upon request and the relationship of this right to the general political right to information. In the case of the right to information on the environment, the historical background of its origin is also examined. The work addresses the question to what extent this right is subject to the restrictions set in Article 41(1) of the Charter for economic, social and cultural rights and how it should be reviewed.
The main subject of interest of the third chapter is to answer the question to what extent InfZŽp reflects the requirements of Directive 2003/4/EC and what effect the two latest amendments from 2023 have on its application. First, the position of InfZŽp in relation to other legal regulations in the field of environmental law is addressed. I then focus on the contentious interpretative issues that arise in the application of its individual provisions. Special attention is paid to the way of applying exceptions to the disclosure of environmental information in the context of current CJEU jurisprudence and some questionable reasons for denying them. A separate part of the chapter discusses the effects of the fiction of a negative decision in the case of inactivity of the legally bound person, tries to describe how the introduction of information orders will affect the use of this specific institute and how it is viewed by EU law and, by extension, the Aarhus Convention. Finally, the interrelationship of InfZ and InfZŽp is addressed and the main requirements that would need to be emphasized in the potential future connection of these two acts are highlighted.
Keywords
právo na informace o životním prostředí, přístup k informacím o životním prostředí, žádost o informace o životním prostředí, přímý účinek, vnější smlouva, smíšená smlouva, směrnice, nařízení, korekční přímý účinek, ústavní pořádek, povinný subjekt, povinnost zveřejnění, důvod pro odepření žádosti, správní rozhodnutí, informační příkaz, fiktivní negativní rozhodnutí, informační zákon
Keywords in English
right to information on the environment, access to environmental information, request for environmental information, direct effect, international agreement, mixed agreement, directive, regulation, corrective direct effect, constitutional order, legally bound person, disclosure obligation, reason for refusal of a request, decision, information order, fictive negative decision, information act
Length of the covering note
240 s. (588 687 znaků)
Language
CZ
Annotation
Disertační práce se věnuje specifikům přístupu k informacím o životním prostředí, přičemž klade důraz zejména na jejich pasivní zpřístupňování. Téma je zpracováno průřezovým způsobem, jelikož se v této oblasti práva vzájemně uplatňují požadavky mezinárodního, unijního i vnitrostátního práva.
Práce je členěná do tří hlavních kapitol. Primárním cílem první a nejrozsáhlejší kapitoly je vyhodnotit dopady I. pilíře Aarhuské úmluvy při uplatňování sekundárního práva EU přijatého na jeho základě, konkrétně směrnice 2003/4/ES a nařízení 1367/2006, uplatňovaného v kombinaci s nařízením 1049/2001. Práce ověřuje, zda by I. pilíř této mezinárodní smlouvy mohl mít přímý účinek. Je přitom zkoumána jak celková stavba, znění smlouvy a povaha jednotlivých pravidel, tak i dosavadní judikatura SDEU. Pokud by některým částem I. pilíře Aarhuské úmluvy přímý účinek přiznán byl, řeší práce, jakým způsobem by se tato ustanovení mohla vůči sekundárnímu právu prosazovat. Část kapitoly se samostatně věnuje i přímému účinku ustanovení směrnice 2003/4/ES, u nařízení se tato vlastnost běžně předpokládá.
Druhá kapitola se zabývá limity ústavního zakotvení práva na informace o životním prostředí v České republice. V této kapitole je řešen postoj, jaký má k poskytování environmentálních informací na žádost Evropský soud pro lidská práva a vztah tohoto práva k obecnému politickému právu na informace. U práva na informace o životním prostředí je zkoumáno též historické pozadí jeho vzniku. Práce řeší otázku, do jaké míry podléhá toto právo omezení nastavenému v čl. 41 odst. 1 Listiny pro hospodářská, sociální a kulturní práva a jakým způsobem by mělo být přezkoumáváno.
Hlavním předmětem zájmu třetí kapitoly je zodpovězení otázky, nakolik InfZŽp reflektuje požadavky směrnice 2003/4/ES a jaký vliv na jeho uplatňování mají dvě poslední novely z roku 2023. Nejprve je řešeno postavení InfZŽp vůči jiným právním předpisům z oblasti práva životního prostředí. Poté se soustředím na sporné výkladové otázky, které vznikají při používání jeho jednotlivých ustanovení. Zvláštní pozornost je věnována způsobu uplatňování výjimek ze zpřístupnění informace o životním prostředí v kontextu aktuální judikatury SDEU a některým sporným důvodům pro jejich odpírání. Samostatná část kapitoly pojednává o dopadech fikce negativního rozhodnutí v případě nečinnosti povinného subjektu, snaží se vystihnout, jak ovlivní využívání tohoto specifického institutu zavedení informačních příkazů a jak na něj pohlíží unijní právo, potažmo Aarhuská úmluva. Nakonec je řešen vzájemný vztah InfZ a InfZŽp a jsou zdůrazněny hlavní požadavky, na které by bylo nutné klást důraz při potenciálním budoucím propojení obou těchto zákonů.
Annotation in English
The dissertation is devoted to the specifics of access to information on the environment, placing particular emphasis on passive access to them. The topic is elaborated in a cross-cutting manner, as the requirements of international, EU and national law apply to each other in this area of law.
The work is divided into three main chapters. The primary objective of the first and most extensive chapter is to evaluate the impact of the first pillar of the Aarhus Convention in the application of secondary EU law adopted on its basis, namely Directive 2003/4/EC and Regulation 1367/2006, applied in combination with Regulation 1049/2001. The work verifies whether the first pillar of this international treaty could have a direct effect. At the same time, both the general scheme, the terms of the treaty and the nature of its individual rules, as well as the existing jurisprudence of the CJEU are examined. If some parts of the first pillar of the Aarhus Convention were to be granted direct effect, the work addresses how these provisions could be enforced against secondary law. Part of the chapter is also dedicated separately to the direct effect of the provisions of Directive 2003/4/EC, this feature is normally assumed for the regulation.
The second chapter deals with the limits of the constitutional enshrining of the right to environmental information in the Czech Republic. This chapter copes with the attitude of the European Court of Human Rights to the provision of environmental information upon request and the relationship of this right to the general political right to information. In the case of the right to information on the environment, the historical background of its origin is also examined. The work addresses the question to what extent this right is subject to the restrictions set in Article 41(1) of the Charter for economic, social and cultural rights and how it should be reviewed.
The main subject of interest of the third chapter is to answer the question to what extent InfZŽp reflects the requirements of Directive 2003/4/EC and what effect the two latest amendments from 2023 have on its application. First, the position of InfZŽp in relation to other legal regulations in the field of environmental law is addressed. I then focus on the contentious interpretative issues that arise in the application of its individual provisions. Special attention is paid to the way of applying exceptions to the disclosure of environmental information in the context of current CJEU jurisprudence and some questionable reasons for denying them. A separate part of the chapter discusses the effects of the fiction of a negative decision in the case of inactivity of the legally bound person, tries to describe how the introduction of information orders will affect the use of this specific institute and how it is viewed by EU law and, by extension, the Aarhus Convention. Finally, the interrelationship of InfZ and InfZŽp is addressed and the main requirements that would need to be emphasized in the potential future connection of these two acts are highlighted.
Keywords
právo na informace o životním prostředí, přístup k informacím o životním prostředí, žádost o informace o životním prostředí, přímý účinek, vnější smlouva, smíšená smlouva, směrnice, nařízení, korekční přímý účinek, ústavní pořádek, povinný subjekt, povinnost zveřejnění, důvod pro odepření žádosti, správní rozhodnutí, informační příkaz, fiktivní negativní rozhodnutí, informační zákon
Keywords in English
right to information on the environment, access to environmental information, request for environmental information, direct effect, international agreement, mixed agreement, directive, regulation, corrective direct effect, constitutional order, legally bound person, disclosure obligation, reason for refusal of a request, decision, information order, fictive negative decision, information act
Research Plan
Disertační práce členěna do tří kapitol. Primárním cílem první kapitoly vyhodnocení dopadů nejdůležitějších průřezových mezinárodních a unijních pramenů práva v oblasti zpřístupňování informací o životním prostředí a možností jejich vzájemného ovlivňování v kontextu uplatňování přímého účinku, u druhé kapitoly vyjasnění postavení práva na informace o životním prostředí v tuzemském ústavním pořádku, určení jeho limitů, způsobu přezkumu a ovlivnění judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, u třetí kapitoly zhodnocení míry souladu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (InfZŽp) s mezinárodním a unijním právem, zmínění hlavních východisek budoucí jednotné právní úpravy.
Práce ověří celkem pět hypotéz: 1) Některá ustanovení v rámci I. pilíře Aarhuské úmluvy (čl. 4 a 5), resp. jejich části jsou přímo aplikovatelné. 2) Většina ustanovení v rámci směrnice 2003/4/ES je přímo aplikovatelná. 3) V případě nedůsledného promítnutí I. pilíře Aarhuské úmluvy do aktu sekundárního práva může mít I. pilíř Aarhuské úmluvy korigující přímý účinek vůči směrnici 2003/4/ES a vůči souběžně uplatňovaným nařízením 1367/2006 a 1049/2001. 4) Ústavně zakotveného práva na informace o životním prostředí je možné se domáhat s ohledem na čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích prováděcího zákona. 5) V důsledku doposud proběhlých novel se podařilo InfZŽp bezchybně sladit s požadavky I. pilíře Aarhuské úmluvy a směrnice 2003/4/ES.
K ověření první hypotézy budou rozebrána jednotlivá ustanovení I. pilíře Aarhuské úmluvy (čl. 4 a 5) z hlediska kritérií pro přiznání přímého účinku ustanovení vnějších smluv, jak vyplynula z judikatury Soudního dvora Evropské unie, a budu ověřovat, zda alespoň některé jejich části těmto kritériím vyhoví. Použiji metodu dedukce.
Pro ověření druhé stanovené hypotézy podrobím rozboru jednotlivá ustanovení směrnice 2003/4/ES a budu zkoumat, zda mohou vyhovět kritériím pro přiznání přímého účinku ustanovením směrnic, jak je dovodila za určitých podmínek pro tento akt sekundárního práva judikatura Soudního dvora Evropské unie, příp. je potvrdily národní soudy. Použiji opět metodu dedukce.
K ověření třetí hypotézy budu zkoumat možnosti a limity případného korigujícího přímého účinku ustanovení vnější smlouvy Evropské unie vůči je provádějícím ustanovením sekundárního práva, která by měla sledovat identický cíl, tedy ochranu životního prostředí, a to právě na příkladu I. pilíře Aarhuské úmluvy, směrnice 2003/4/ES a nařízení 1367/2006 v kombinaci s nařízením 1049/2001. Použiju metody indukce a srovnávání.
Pro ověření čtvrté hypotézy zvolím systémovou analýzu soudobé doktríny a judikatury k čl. 17 a čl. 35 odst. 2 Listiny, ale rovněž se budu snažit dovodit záměry historického zákonodárce. Tyto závěry budou korigovány aplikací Evropské úmluvy. Přitom použiju metodu syntézy.
K ověření páté stanovené hypotézy provedu důkladné srovnání účinného znění InfZŽp se směrnicí 2003/4/ES a potažmo s Aarhuskou úmluvou a vyhodnotím jejich vzájemné sladění, jakož i obecněji dopad posledních novel na využívání tohoto zákona. Pro závěr o další využitelnosti fikce negativního rozhodnutí v InfZŽp provedu systémovou analýzu dopadů jejího použití v kontextu českého správního procesu a správního soudnictví, kterou dále podrobím srovnání s požadavky práva Evropské unie. Za použití logických argumentů vyhodnotím faktické důsledky působení pravidel o "minimálním standardu" v §§ 11 a 15 InfZŽp. U úvah o spojení infomačních zákonů zohledním takové návrhy z minulosti či slovenské řešení a jejich slabiny. Využiji k tomu metody indukce a komparace.
Research Plan
Disertační práce členěna do tří kapitol. Primárním cílem první kapitoly vyhodnocení dopadů nejdůležitějších průřezových mezinárodních a unijních pramenů práva v oblasti zpřístupňování informací o životním prostředí a možností jejich vzájemného ovlivňování v kontextu uplatňování přímého účinku, u druhé kapitoly vyjasnění postavení práva na informace o životním prostředí v tuzemském ústavním pořádku, určení jeho limitů, způsobu přezkumu a ovlivnění judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, u třetí kapitoly zhodnocení míry souladu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (InfZŽp) s mezinárodním a unijním právem, zmínění hlavních východisek budoucí jednotné právní úpravy.
Práce ověří celkem pět hypotéz: 1) Některá ustanovení v rámci I. pilíře Aarhuské úmluvy (čl. 4 a 5), resp. jejich části jsou přímo aplikovatelné. 2) Většina ustanovení v rámci směrnice 2003/4/ES je přímo aplikovatelná. 3) V případě nedůsledného promítnutí I. pilíře Aarhuské úmluvy do aktu sekundárního práva může mít I. pilíř Aarhuské úmluvy korigující přímý účinek vůči směrnici 2003/4/ES a vůči souběžně uplatňovaným nařízením 1367/2006 a 1049/2001. 4) Ústavně zakotveného práva na informace o životním prostředí je možné se domáhat s ohledem na čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích prováděcího zákona. 5) V důsledku doposud proběhlých novel se podařilo InfZŽp bezchybně sladit s požadavky I. pilíře Aarhuské úmluvy a směrnice 2003/4/ES.
K ověření první hypotézy budou rozebrána jednotlivá ustanovení I. pilíře Aarhuské úmluvy (čl. 4 a 5) z hlediska kritérií pro přiznání přímého účinku ustanovení vnějších smluv, jak vyplynula z judikatury Soudního dvora Evropské unie, a budu ověřovat, zda alespoň některé jejich části těmto kritériím vyhoví. Použiji metodu dedukce.
Pro ověření druhé stanovené hypotézy podrobím rozboru jednotlivá ustanovení směrnice 2003/4/ES a budu zkoumat, zda mohou vyhovět kritériím pro přiznání přímého účinku ustanovením směrnic, jak je dovodila za určitých podmínek pro tento akt sekundárního práva judikatura Soudního dvora Evropské unie, příp. je potvrdily národní soudy. Použiji opět metodu dedukce.
K ověření třetí hypotézy budu zkoumat možnosti a limity případného korigujícího přímého účinku ustanovení vnější smlouvy Evropské unie vůči je provádějícím ustanovením sekundárního práva, která by měla sledovat identický cíl, tedy ochranu životního prostředí, a to právě na příkladu I. pilíře Aarhuské úmluvy, směrnice 2003/4/ES a nařízení 1367/2006 v kombinaci s nařízením 1049/2001. Použiju metody indukce a srovnávání.
Pro ověření čtvrté hypotézy zvolím systémovou analýzu soudobé doktríny a judikatury k čl. 17 a čl. 35 odst. 2 Listiny, ale rovněž se budu snažit dovodit záměry historického zákonodárce. Tyto závěry budou korigovány aplikací Evropské úmluvy. Přitom použiju metodu syntézy.
K ověření páté stanovené hypotézy provedu důkladné srovnání účinného znění InfZŽp se směrnicí 2003/4/ES a potažmo s Aarhuskou úmluvou a vyhodnotím jejich vzájemné sladění, jakož i obecněji dopad posledních novel na využívání tohoto zákona. Pro závěr o další využitelnosti fikce negativního rozhodnutí v InfZŽp provedu systémovou analýzu dopadů jejího použití v kontextu českého správního procesu a správního soudnictví, kterou dále podrobím srovnání s požadavky práva Evropské unie. Za použití logických argumentů vyhodnotím faktické důsledky působení pravidel o "minimálním standardu" v §§ 11 a 15 InfZŽp. U úvah o spojení infomačních zákonů zohledním takové návrhy z minulosti či slovenské řešení a jejich slabiny. Využiji k tomu metody indukce a komparace.
Recommended resources
BERTHIER, KRÄMER. The Aarhus Convention: Implementation and compliance in EU law. The EU Aarhus Centre, 2014, 83 s.; BOBEK, BŘÍZA, HUBKOVÁ. Vnitrostátní aplikace práva EU. 2. vyd. C. H. Beck, 2022, 600 s.; DRIESSEN. Transparency in EU Institutional Law. A Practitioner’s Handbook. 2. vyd. Wolters Kluwer, 2012, 408 s.; EBBESSON a kol. The Aarhus Convention: An Implementation Guide. 2. vyd. UN Publication, 2014, 280 s.; FRUMAROVÁ. Ochrana před nečinností veřejné správy. Leges, 2012, 323 s.; HAK, VÍCHA. Právo na informace o životním prostředí ve středoevropském kontextu. Wolters Kluwer, 2020, 230 s.; JANČÁŘOVÁ (ed.). Přístup k informacím o životním prostředí. Sborník příspěvků z konference. Masarykova univerzita, 1999, 84 s.; JELÍNKOVÁ, TUHÁČEK. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Praktický komentář. 30. 5. 2023 [online]. aspi.cz; KORBEL a kol. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 2. vyd. Linde, 2005, 416 s.; KUŽVART, PAZDERKA. Právo na informace o životním prostředí. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí s komentářem a vzory podání. 2. vyd. Ekologický právní servis, 2000, 223 s.; MIKULE. Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Aktualizovaná znění právních předpisů s vysvětlivkami. CODEX Bohemia, 1998, 109 s.; SAN JOSÉ. Environmental Protection and the European Convention on Human Rights. Council of Europe Publishing, 2005, 75 s.; ETEMIRE. Access to Environmental Information under EU Law. In PEETERS, ELIANTONIO (eds.). Research Handbook on EU Environmental Law. Edward Elgar, 2020, s. 117 – 132; IVANČÍK. Fikcia negatívneho rozhodnutia ako nezákonný spôsob odmietnutia žiadosti o informácie. Magister Officiorum, 2021, č. 2, s. 19 – 25; JANTOŠ. Odůvodnění žádosti o informace při kolizi základních práv. Právní rozhledy, 2019, č. 7, s. 248 – 253; KORBEL. K návrhu novelizace zákona o svobodném přístupu k informacím. Správní právo, 2013, č. 4-5, s. 268 – 295; KRÄMER. Direct Effect and Consistent Interpretation: Strengths and Weaknesses of the Concepts. In JANS, MACRORY, MOLINA (eds.). National Courts and EU Environmental Law. Europa Law Publishing, 2013, s. 51 – 71; KÜHN. Samovykonatelnost, přímá účinnost a některé teoretické otázky aplikace mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu. Právník, 2004, č. 5, s. 471 – 501; MOLINA. Direct Effect and State Liability. In JANS, MACRORY, MOLINA (eds.). National Courts and EU Environmental Law. Europa Law Publishing, 2013, s. 73 – 105; PAZDERKA. Dva zákony o informacích. Právní rozhledy, 1999, č. 10, s. 526 – 530; SVOBODA. Vnitrostátní účinky vnějších smluv EU. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 2011, č. 1, s. 59 – 97; SVOBODA. Fikce správního aktu, devoluce a podobné právní instituty – recept proti průtahům ve správním řízení? Správní právo, 1999, č. 5, s. 276 – 288; VOMÁČKA. Pomocná ruka unijního práva: Těžba v Bělověžském pralese, postup podle čl. 259 SFEU, pojem "veřejná instituce" a přístup k informacím o životním prostředí. České právo životního prostředí, 2017, č. 2 (44), s. 93 – 121; VOMÁČKA. Přístup k informacím o životním prostředí z prejudiciální fáze řízení podle čl. 258 SFEU. České právo životního prostředí, 2021, č. 1 (59), s. 92 – 111; WOLF. Access to EU environmental information: EU compliance with Aarhus Con
Recommended resources
BERTHIER, KRÄMER. The Aarhus Convention: Implementation and compliance in EU law. The EU Aarhus Centre, 2014, 83 s.; BOBEK, BŘÍZA, HUBKOVÁ. Vnitrostátní aplikace práva EU. 2. vyd. C. H. Beck, 2022, 600 s.; DRIESSEN. Transparency in EU Institutional Law. A Practitioner’s Handbook. 2. vyd. Wolters Kluwer, 2012, 408 s.; EBBESSON a kol. The Aarhus Convention: An Implementation Guide. 2. vyd. UN Publication, 2014, 280 s.; FRUMAROVÁ. Ochrana před nečinností veřejné správy. Leges, 2012, 323 s.; HAK, VÍCHA. Právo na informace o životním prostředí ve středoevropském kontextu. Wolters Kluwer, 2020, 230 s.; JANČÁŘOVÁ (ed.). Přístup k informacím o životním prostředí. Sborník příspěvků z konference. Masarykova univerzita, 1999, 84 s.; JELÍNKOVÁ, TUHÁČEK. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Praktický komentář. 30. 5. 2023 [online]. aspi.cz; KORBEL a kol. Právo na informace. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Komentář. 2. vyd. Linde, 2005, 416 s.; KUŽVART, PAZDERKA. Právo na informace o životním prostředí. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí s komentářem a vzory podání. 2. vyd. Ekologický právní servis, 2000, 223 s.; MIKULE. Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Aktualizovaná znění právních předpisů s vysvětlivkami. CODEX Bohemia, 1998, 109 s.; SAN JOSÉ. Environmental Protection and the European Convention on Human Rights. Council of Europe Publishing, 2005, 75 s.; ETEMIRE. Access to Environmental Information under EU Law. In PEETERS, ELIANTONIO (eds.). Research Handbook on EU Environmental Law. Edward Elgar, 2020, s. 117 – 132; IVANČÍK. Fikcia negatívneho rozhodnutia ako nezákonný spôsob odmietnutia žiadosti o informácie. Magister Officiorum, 2021, č. 2, s. 19 – 25; JANTOŠ. Odůvodnění žádosti o informace při kolizi základních práv. Právní rozhledy, 2019, č. 7, s. 248 – 253; KORBEL. K návrhu novelizace zákona o svobodném přístupu k informacím. Správní právo, 2013, č. 4-5, s. 268 – 295; KRÄMER. Direct Effect and Consistent Interpretation: Strengths and Weaknesses of the Concepts. In JANS, MACRORY, MOLINA (eds.). National Courts and EU Environmental Law. Europa Law Publishing, 2013, s. 51 – 71; KÜHN. Samovykonatelnost, přímá účinnost a některé teoretické otázky aplikace mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu. Právník, 2004, č. 5, s. 471 – 501; MOLINA. Direct Effect and State Liability. In JANS, MACRORY, MOLINA (eds.). National Courts and EU Environmental Law. Europa Law Publishing, 2013, s. 73 – 105; PAZDERKA. Dva zákony o informacích. Právní rozhledy, 1999, č. 10, s. 526 – 530; SVOBODA. Vnitrostátní účinky vnějších smluv EU. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 2011, č. 1, s. 59 – 97; SVOBODA. Fikce správního aktu, devoluce a podobné právní instituty – recept proti průtahům ve správním řízení? Správní právo, 1999, č. 5, s. 276 – 288; VOMÁČKA. Pomocná ruka unijního práva: Těžba v Bělověžském pralese, postup podle čl. 259 SFEU, pojem "veřejná instituce" a přístup k informacím o životním prostředí. České právo životního prostředí, 2017, č. 2 (44), s. 93 – 121; VOMÁČKA. Přístup k informacím o životním prostředí z prejudiciální fáze řízení podle čl. 258 SFEU. České právo životního prostředí, 2021, č. 1 (59), s. 92 – 111; WOLF. Access to EU environmental information: EU compliance with Aarhus Con