Předmětem mé práce je kvalita života pacientů s disociativní poruchou identity. Cílem práce je popsat vliv disociativní poruchy identity na kvalitu životu a zaměřit se na to, v jakých oblastech se tato porucha negativně projevuje, a zda vnáší do života i pozitivní přínos. Vyházím z teoretických modelů kvality života a získané poznatky s nimi porovnávám. Ve výzkumu používám kvalitativní metodologii. Respondenti byli vybíráni záměrných výběrem metodou samovýběru a sněhové koule. Data jsem posbírala pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Analýza proběhla formou interpretativní fenomenologické analýzy. Pacienti s disociativní poruchou osobnosti svou poruchu prožívají v rámci několika dimenzí, v nichž to, jak je přijímá jejich okolí, hraje významnou roli. Od toho se odvíjí jejich vnímání jich samých i jejich poruchy. Přínos disociativní poruchy identity spatřují ve svém přístupu, ne v ní samotné. Výsledky ukázaly rovněž to, že disociativní porucha identity je výrazně ovlivňuje v jejich životech.
Anotace v angličtině
The subject of my work is the quality of life of patients with dissociative identity disorder. The aim of this work is to describe the influence of dissociative identity disorder on the quality of life and focus on the areas in which the disorder is negatively manifested and whether it brings positive benefits to life. I start from theoretical models of quality of life and compare the findings with them. I use qualitative methodology in my research. Respondents were selected by deliberate selection using a self-selection method and a snowball. I collected the data using a semi-structured interview. The analysis was in the form of an interpretative phenomenological analysis. Patients with dissociative personality disorder experience their disorder in several dimensions in which their environment plays an important role. This is the reason for their perception of themselves and their disorder. They see the benefit of dissociative identity disorder in their approach, not in it. The results also showed that dissociative identity disorder affects them significantly in their lives.
Klíčová slova
disociativní porucha identity, mnohočetná porucha osobnosti, kvalita života, klinická psychologie
Předmětem mé práce je kvalita života pacientů s disociativní poruchou identity. Cílem práce je popsat vliv disociativní poruchy identity na kvalitu životu a zaměřit se na to, v jakých oblastech se tato porucha negativně projevuje, a zda vnáší do života i pozitivní přínos. Vyházím z teoretických modelů kvality života a získané poznatky s nimi porovnávám. Ve výzkumu používám kvalitativní metodologii. Respondenti byli vybíráni záměrných výběrem metodou samovýběru a sněhové koule. Data jsem posbírala pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Analýza proběhla formou interpretativní fenomenologické analýzy. Pacienti s disociativní poruchou osobnosti svou poruchu prožívají v rámci několika dimenzí, v nichž to, jak je přijímá jejich okolí, hraje významnou roli. Od toho se odvíjí jejich vnímání jich samých i jejich poruchy. Přínos disociativní poruchy identity spatřují ve svém přístupu, ne v ní samotné. Výsledky ukázaly rovněž to, že disociativní porucha identity je výrazně ovlivňuje v jejich životech.
Anotace v angličtině
The subject of my work is the quality of life of patients with dissociative identity disorder. The aim of this work is to describe the influence of dissociative identity disorder on the quality of life and focus on the areas in which the disorder is negatively manifested and whether it brings positive benefits to life. I start from theoretical models of quality of life and compare the findings with them. I use qualitative methodology in my research. Respondents were selected by deliberate selection using a self-selection method and a snowball. I collected the data using a semi-structured interview. The analysis was in the form of an interpretative phenomenological analysis. Patients with dissociative personality disorder experience their disorder in several dimensions in which their environment plays an important role. This is the reason for their perception of themselves and their disorder. They see the benefit of dissociative identity disorder in their approach, not in it. The results also showed that dissociative identity disorder affects them significantly in their lives.
Klíčová slova
disociativní porucha identity, mnohočetná porucha osobnosti, kvalita života, klinická psychologie
1. Cílem teoretické části je přiblížení problematiky disociace, disociativních poruch s důrazem na disociativní poruchu identity a kvality života.
2. Cílem praktické části bude analýza rozhovorů s respondenty za účelem zodpovězení výzkumných otázek týkajících se subjektivních a objektivních indikátorů kvality života.
3. Cílém práce je zjistit, jak pacienti s DID vnímají svůj život, co se týče jeho kvality.
3. Sběr dat bude probíhat kvalitativně formou polostrukturovaných rozhovorů.
4. Vyhodnocení, interpretace a zpracování sesbíraných dat.
5. Kritické vyhodnocení dosažených výsledků.
Zásady pro vypracování
1. Cílem teoretické části je přiblížení problematiky disociace, disociativních poruch s důrazem na disociativní poruchu identity a kvality života.
2. Cílem praktické části bude analýza rozhovorů s respondenty za účelem zodpovězení výzkumných otázek týkajících se subjektivních a objektivních indikátorů kvality života.
3. Cílém práce je zjistit, jak pacienti s DID vnímají svůj život, co se týče jeho kvality.
3. Sběr dat bude probíhat kvalitativně formou polostrukturovaných rozhovorů.
4. Vyhodnocení, interpretace a zpracování sesbíraných dat.
5. Kritické vyhodnocení dosažených výsledků.
Seznam doporučené literatury
American Psychiatric Association. (2017). Diagnostic and statistical manual of mental disorders: Dsm-5. Arlington, VA.
Hart, O., & Horst, R. (1989). The dissociation theory of Pierre Janet. Journal of Traumatic Stress, 2(4), 397-412. doi: 10.1007/bf00974598
Herman, E., Hovorka, J., Praško, J., Bajaček, M., Doubek, P., & Nežádal, T. (2008). Disociativní poruchy v praxi: Disociative disorders in practice. Psychiatria Pro Praxi, 9(6), 277-282.
Morton, J. (2004). Differentiating dissociation and repression. Behavioral and Brain Sciences, 27(5), 670-671. doi: 10.1017/s0140525x04350156
Moult, M. (2017). Dissociative Amnesia. Encyclopedia of Clinical Neuropsychology, 1-3. doi: 10.1007/978-3-319-56782-2_1120-2
Nerad J. M., Neradová L (2005). Příspěvek k diskuzi o problematice disociativních stavů s přihlédnutím k dílu Pierra Janeta (1859-1947), Čes a Slov Psychiat. 2005; 101(2): 98-104
Praško, J., Herman, E., Raszka, M., Hovorka, J., & Doubek, P. (2007). Disociativní poruchy a jejich léčba. Medicína Pro Praxi, 4(9), 471-476.
Procházka, R. (2011). Disociace, alexithymie a self u lidí závislých na alkoholu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Putnam, F. W. (1989). Pierre Janet and modern views of dissociation. Journal of Traumatic Stress, 2(4), 413-429. doi: 10.1002/jts.2490020406
Quen, J. M. (1986). Split minds/ split brains: histor. and current perspectives. New York: New York Univ. Pr.
Raboch, J., & Pavlovský, P. (2012). Psychiatrie. Praha: Karolinum.
Reeves, C. (1982). Breuer, Freud and the case of Anna O: A re-examination. Journal of Child Psychotherapy, 8(2), 203-214. doi: 10.1080/00754178208256768
Ross C. A. (1991) Epidemiology of multiple personality disorder and dissociation. Psychiatr Clin North Am, 14(3), 503-518.
Ross, C. A., Duffy, C. M. M., & Ellason, J. W. (2002). Prevalence, Reliability and Validity of Dissociative Disorders in an Inpatient Setting. Journal of Trauma & Dissociation, 3(1), 7-17. doi: 10.1300/j229v03n01_02
Smolík, P. (1997). Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací : nástin nozologie : diagnostika (2. rev. vyd). Praha: Maxdorf.
Spiegel, D. (2006). Recognizing Traumatic Dissociation. American Journal of Psychiatry, 163(4), 566. doi: 10.1176/appi.ajp.163.4.566
Seznam doporučené literatury
American Psychiatric Association. (2017). Diagnostic and statistical manual of mental disorders: Dsm-5. Arlington, VA.
Hart, O., & Horst, R. (1989). The dissociation theory of Pierre Janet. Journal of Traumatic Stress, 2(4), 397-412. doi: 10.1007/bf00974598
Herman, E., Hovorka, J., Praško, J., Bajaček, M., Doubek, P., & Nežádal, T. (2008). Disociativní poruchy v praxi: Disociative disorders in practice. Psychiatria Pro Praxi, 9(6), 277-282.
Morton, J. (2004). Differentiating dissociation and repression. Behavioral and Brain Sciences, 27(5), 670-671. doi: 10.1017/s0140525x04350156
Moult, M. (2017). Dissociative Amnesia. Encyclopedia of Clinical Neuropsychology, 1-3. doi: 10.1007/978-3-319-56782-2_1120-2
Nerad J. M., Neradová L (2005). Příspěvek k diskuzi o problematice disociativních stavů s přihlédnutím k dílu Pierra Janeta (1859-1947), Čes a Slov Psychiat. 2005; 101(2): 98-104
Praško, J., Herman, E., Raszka, M., Hovorka, J., & Doubek, P. (2007). Disociativní poruchy a jejich léčba. Medicína Pro Praxi, 4(9), 471-476.
Procházka, R. (2011). Disociace, alexithymie a self u lidí závislých na alkoholu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Putnam, F. W. (1989). Pierre Janet and modern views of dissociation. Journal of Traumatic Stress, 2(4), 413-429. doi: 10.1002/jts.2490020406
Quen, J. M. (1986). Split minds/ split brains: histor. and current perspectives. New York: New York Univ. Pr.
Raboch, J., & Pavlovský, P. (2012). Psychiatrie. Praha: Karolinum.
Reeves, C. (1982). Breuer, Freud and the case of Anna O: A re-examination. Journal of Child Psychotherapy, 8(2), 203-214. doi: 10.1080/00754178208256768
Ross C. A. (1991) Epidemiology of multiple personality disorder and dissociation. Psychiatr Clin North Am, 14(3), 503-518.
Ross, C. A., Duffy, C. M. M., & Ellason, J. W. (2002). Prevalence, Reliability and Validity of Dissociative Disorders in an Inpatient Setting. Journal of Trauma & Dissociation, 3(1), 7-17. doi: 10.1300/j229v03n01_02
Smolík, P. (1997). Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací : nástin nozologie : diagnostika (2. rev. vyd). Praha: Maxdorf.
Spiegel, D. (2006). Recognizing Traumatic Dissociation. American Journal of Psychiatry, 163(4), 566. doi: 10.1176/appi.ajp.163.4.566