Informace o kvalifikační práci Důkazní standard při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13
- Všechny požadované údaje o této VŠKP jsou vyplněny.
Hlavní téma
Důkazní standard při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13
Hlavní téma v angličtině
The standard of proof in proving of (in)validity of juridical act of the person acting in a mental disorder in the light of the Constitutional Court judgment case number I. ÚS 173/13
Název dle studenta
Důkazní standard při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13
Název dle studenta v angličtině
The standard of proof in proving of (in)validity of legal acts of the person acting in a mental disorder in the light of the Constitutional Court judgment case number I. ÚS 173/13
Diplomová práce se zabývá problematikou důkazního standardu při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 173/13. Cílem této práce je zejména za pomoci analýzy vybraných rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu objasnit, zda byl v judikatuře Nejvyššího soudu opravdu stanoven tak vysoký důkazní standard, jež shledal Ústavní soud ("bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti" či za skutkových okolností, které umožňují učinit "zcela jednoznačný skutkový závěr").
V této práci jsem si stanovil jako hlavní výzkumnou otázku: Platí, že se Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 dostatečně vypořádal s vývojem dosavadní právní nauky, rozhodovací a legislativní praxí v České republice, přičemž svými závěry, které neučinil na základě anglosaské doktríny, nezavedl tzv. objektivní teorii míry důkazu a neodchýlil se tímto výše citovaným nálezem od své vlastní dosavadní judikatury? Stranou však nezůstávají ani další související aspekty této problematiky, jako je například otázka samotného účelu civilního procesu a povahy institutu míry důkazu, požadavku na tvorbu vnitřního přesvědčení soudce či znalecké posudky.
Dospěl jsem k závěru, že v judikatuře Nejvyššího soudu takto vysoký důkazní standard stanoven nebyl, avšak jsem shledal i nevhodným použití důkazního standardu, jež stanovil Ústavní soud ("vysoká míra pravděpodobnosti").
Anotace v angličtině
The thesis deals with the issue of the standard of proof in proving of (in)validity of legal acts of the person acting in a mental disorder in the light of the Constitutional Court judgment case number I. ÚS 173/13. The aim of this thesis is to clarify through the analysis of selected decisions of the Supreme and Constitutional Court whether such a high standard of proof, that the Constitutional Court found ("without any trace of probability" or in circumstances allowing the court to make a "completely unambiguous factual conclusion"), was in judicature of the Supreme Court really prescribed.
In this thesis, I set main research question worded as follows: Is it true that the Constitutional Court in its judgment case number I. ÚS 173/13 dealt with the development of existing legal doctrine, decision-making and legislative practice in the Czech Republic sufficiently, whereas due to its conclusions, which were not based on the Anglo-Saxon doctrine, Constitutional Court did not implement the so-called objective theory of the degree of proof and did not diverge from its own previous judicature by the above cited judgement? Other related aspects of this issue, such as the question of the purpose of civil proceedings, nature of the degree of proof, requirement to create of internal conviction of a judge or expert opinions, are also in focus of this thesis.
In the end I concluded, that such a high standard of proof in the judicature of the Supreme Court was not implemented, however I also found improper to use the standard of proof introduced by the Constitutional Court ("high degree of probability").
Klíčová slova
důkazní standard, míra důkazu, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, vysoká míra pravděpodobnosti na hranici jistoty (praktická jistota), právní jednání, absolutní neplatnost právního jednání, duševní porucha, princip volného hodnocení důkazů, vnitřní přesvědčení soudce, znalecké posudky, anglosaská doktrína, princip dobré víry, účel civilního procesu
Klíčová slova v angličtině
standard of proof, degree of proof, subjective and objective theory of the degree of proof, the high degree of probability on border of certainty (full conviction), legal acts, absolute invalidity of legal acts, mental disorder, the principle of free evaluation of evidence, the internal conviction of judge, expert opinions, the Anglo-Saxon doctrine, the principle of good faith, the purpose of civil proceedings
Rozsah průvodní práce
59 s. (120 000 znaků)
Jazyk
CZ
Anotace
Diplomová práce se zabývá problematikou důkazního standardu při prokazování (ne)platnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše ve světle nálezu Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 173/13. Cílem této práce je zejména za pomoci analýzy vybraných rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu objasnit, zda byl v judikatuře Nejvyššího soudu opravdu stanoven tak vysoký důkazní standard, jež shledal Ústavní soud ("bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti" či za skutkových okolností, které umožňují učinit "zcela jednoznačný skutkový závěr").
V této práci jsem si stanovil jako hlavní výzkumnou otázku: Platí, že se Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 dostatečně vypořádal s vývojem dosavadní právní nauky, rozhodovací a legislativní praxí v České republice, přičemž svými závěry, které neučinil na základě anglosaské doktríny, nezavedl tzv. objektivní teorii míry důkazu a neodchýlil se tímto výše citovaným nálezem od své vlastní dosavadní judikatury? Stranou však nezůstávají ani další související aspekty této problematiky, jako je například otázka samotného účelu civilního procesu a povahy institutu míry důkazu, požadavku na tvorbu vnitřního přesvědčení soudce či znalecké posudky.
Dospěl jsem k závěru, že v judikatuře Nejvyššího soudu takto vysoký důkazní standard stanoven nebyl, avšak jsem shledal i nevhodným použití důkazního standardu, jež stanovil Ústavní soud ("vysoká míra pravděpodobnosti").
Anotace v angličtině
The thesis deals with the issue of the standard of proof in proving of (in)validity of legal acts of the person acting in a mental disorder in the light of the Constitutional Court judgment case number I. ÚS 173/13. The aim of this thesis is to clarify through the analysis of selected decisions of the Supreme and Constitutional Court whether such a high standard of proof, that the Constitutional Court found ("without any trace of probability" or in circumstances allowing the court to make a "completely unambiguous factual conclusion"), was in judicature of the Supreme Court really prescribed.
In this thesis, I set main research question worded as follows: Is it true that the Constitutional Court in its judgment case number I. ÚS 173/13 dealt with the development of existing legal doctrine, decision-making and legislative practice in the Czech Republic sufficiently, whereas due to its conclusions, which were not based on the Anglo-Saxon doctrine, Constitutional Court did not implement the so-called objective theory of the degree of proof and did not diverge from its own previous judicature by the above cited judgement? Other related aspects of this issue, such as the question of the purpose of civil proceedings, nature of the degree of proof, requirement to create of internal conviction of a judge or expert opinions, are also in focus of this thesis.
In the end I concluded, that such a high standard of proof in the judicature of the Supreme Court was not implemented, however I also found improper to use the standard of proof introduced by the Constitutional Court ("high degree of probability").
Klíčová slova
důkazní standard, míra důkazu, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, vysoká míra pravděpodobnosti na hranici jistoty (praktická jistota), právní jednání, absolutní neplatnost právního jednání, duševní porucha, princip volného hodnocení důkazů, vnitřní přesvědčení soudce, znalecké posudky, anglosaská doktrína, princip dobré víry, účel civilního procesu
Klíčová slova v angličtině
standard of proof, degree of proof, subjective and objective theory of the degree of proof, the high degree of probability on border of certainty (full conviction), legal acts, absolute invalidity of legal acts, mental disorder, the principle of free evaluation of evidence, the internal conviction of judge, expert opinions, the Anglo-Saxon doctrine, the principle of good faith, the purpose of civil proceedings
Zásady pro vypracování
Cíle práce:
Jedním z cílů předkládané diplomové práce je provést analýzu vybraných soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to zejména těch, která byla podrobena kritice ze strany Ústavního soudu ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13. Následným cílem této práce je analyzovat tento nález Ústavního soudu ČR a konfrontovat jej s jinými jeho dřívějšími rozhodnutími a samozřejmě analyzovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR. Všechna tato (stále aktuální) soudní rozhodnutí budou dále konfrontována s teoretickými souvislostmi tématu, jako jsou pojmy důkazní standard, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, anglosaská doktrína, důkaz a pravděpodobnost, volné hodnocení důkazů, vnitřní přesvědčení soudce.
Hlavním cílem a přínosem této práce je však zhodnocení míry vypořádání se Ústavního soudu ČR s českou právní naukou, rozhodovací a legislativní praxí a zamyslet se nad možnými dopady tohoto nálezu na právní řád České republiky a chování osob ve společnosti. Pokusím se dále podrobně vypořádat s argumenty zastánců i odpůrců tohoto nálezu. Vše bude doplněno o moje vlastní názory na danou problematiku, zejména pak na samotnou argumentaci Ústavního soudu ČR, na možná pozitiva a negativa subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, přičemž se pokusím přiklonit k jedné z těchto teorií. Také se budu zabývat vhodností jiných možných způsobů snižování důkazního standardu než rozhodnutím soudu. Stranou nezůstane ani ústavněprávní rovina této problematiky (právo na majetek duševně nezpůsobilých osob, zásada rovnosti, ochrana práv třetích osob nabytých v dobré víře) a otázka možného budoucího vývoje.
Hlavní výzkumná otázka a vedlejší výzkumné otázky:
Platí, že se Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 dostatečně vypořádal s vývojem dosavadní právní nauky, rozhodovací a legislativní praxí v České republice, přičemž svými závěry, které neučinil na základě anglosaské doktríny, nezavedl tzv. objektivní teorii míry důkazu a neodchýlil se tímto výše citovaným nálezem od své vlastní dosavadní judikatury? Jako vedlejšími výzkumnými otázkami se poté budu zabývat smyslem a účelem ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a následně možnými důsledky snížení důkazního standardu pro budoucí soudní praxi, respektive také i vhodností snižování důkazního standardu soudním rozhodnutím.
Struktura diplomové práce:
1. Vymezení pojmu a náležitostí právního jednání, smyslu existence ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a jeho charakteristika, dotčené obecné právní zásady (ústavněprávní rovina). V této části práce se budu zabývat i teoreticko-právním vymezením pojmu důkazního standardu, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, důkazu a pravděpodobnosti, zásady volného hodnocení důkazů, vnitřního přesvědčení soudce.
2. Jak byl § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. vykládán do vydání nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 173/13? V čem se jednotlivá dotčená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR odlišovala? Byl v nich opravdu kladen tak vysoký požadavek důkazního standardu - ,,bezpečné ujištění", ,,zcela jednoznačně" a ,,bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti"?
3. Jaká byla argumentace Ústavního soudu ČR a jaké závěry lze vyvodit z nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13? V čem spočívá problém uvedené argumentace? Dále se pokusím vypořádat s argumenty zastánců a odpůrců tohoto nálezu. Nepřehlíží tato argumentace vývoj právní nauky, legislativní praxi a dosavadní rozhodovací praxi, a to i samotného Ústavního soudu ČR?
4. Nezavádí v tomto nálezu Ústavní soud ČR tzv. objektivní teorii míry důkazu? Vychází tato argumentace z anglosaské doktríny, resp. co je to anglosaská doktrína v oblasti důkazního standardu?
5. Dále, zda zde Ústavní soud ČR příliš nezasahuje do zásady volného hodnocení důkazů? Jaké jsou možné praktické důsledky snížení důkazního standardu rozhodnutím soudu?
6. Zamyšlení se nad možnými dopady předmětného nálezu na právní řád ČR. Jaký je (by měl být) následující právní vývoj?
Zásady pro vypracování
Cíle práce:
Jedním z cílů předkládané diplomové práce je provést analýzu vybraných soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to zejména těch, která byla podrobena kritice ze strany Ústavního soudu ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13. Následným cílem této práce je analyzovat tento nález Ústavního soudu ČR a konfrontovat jej s jinými jeho dřívějšími rozhodnutími a samozřejmě analyzovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR. Všechna tato (stále aktuální) soudní rozhodnutí budou dále konfrontována s teoretickými souvislostmi tématu, jako jsou pojmy důkazní standard, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, anglosaská doktrína, důkaz a pravděpodobnost, volné hodnocení důkazů, vnitřní přesvědčení soudce.
Hlavním cílem a přínosem této práce je však zhodnocení míry vypořádání se Ústavního soudu ČR s českou právní naukou, rozhodovací a legislativní praxí a zamyslet se nad možnými dopady tohoto nálezu na právní řád České republiky a chování osob ve společnosti. Pokusím se dále podrobně vypořádat s argumenty zastánců i odpůrců tohoto nálezu. Vše bude doplněno o moje vlastní názory na danou problematiku, zejména pak na samotnou argumentaci Ústavního soudu ČR, na možná pozitiva a negativa subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, přičemž se pokusím přiklonit k jedné z těchto teorií. Také se budu zabývat vhodností jiných možných způsobů snižování důkazního standardu než rozhodnutím soudu. Stranou nezůstane ani ústavněprávní rovina této problematiky (právo na majetek duševně nezpůsobilých osob, zásada rovnosti, ochrana práv třetích osob nabytých v dobré víře) a otázka možného budoucího vývoje.
Hlavní výzkumná otázka a vedlejší výzkumné otázky:
Platí, že se Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13 dostatečně vypořádal s vývojem dosavadní právní nauky, rozhodovací a legislativní praxí v České republice, přičemž svými závěry, které neučinil na základě anglosaské doktríny, nezavedl tzv. objektivní teorii míry důkazu a neodchýlil se tímto výše citovaným nálezem od své vlastní dosavadní judikatury? Jako vedlejšími výzkumnými otázkami se poté budu zabývat smyslem a účelem ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a následně možnými důsledky snížení důkazního standardu pro budoucí soudní praxi, respektive také i vhodností snižování důkazního standardu soudním rozhodnutím.
Struktura diplomové práce:
1. Vymezení pojmu a náležitostí právního jednání, smyslu existence ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a jeho charakteristika, dotčené obecné právní zásady (ústavněprávní rovina). V této části práce se budu zabývat i teoreticko-právním vymezením pojmu důkazního standardu, subjektivní a objektivní teorie míry důkazu, důkazu a pravděpodobnosti, zásady volného hodnocení důkazů, vnitřního přesvědčení soudce.
2. Jak byl § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. vykládán do vydání nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 173/13? V čem se jednotlivá dotčená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR odlišovala? Byl v nich opravdu kladen tak vysoký požadavek důkazního standardu - ,,bezpečné ujištění", ,,zcela jednoznačně" a ,,bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti"?
3. Jaká byla argumentace Ústavního soudu ČR a jaké závěry lze vyvodit z nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13? V čem spočívá problém uvedené argumentace? Dále se pokusím vypořádat s argumenty zastánců a odpůrců tohoto nálezu. Nepřehlíží tato argumentace vývoj právní nauky, legislativní praxi a dosavadní rozhodovací praxi, a to i samotného Ústavního soudu ČR?
4. Nezavádí v tomto nálezu Ústavní soud ČR tzv. objektivní teorii míry důkazu? Vychází tato argumentace z anglosaské doktríny, resp. co je to anglosaská doktrína v oblasti důkazního standardu?
5. Dále, zda zde Ústavní soud ČR příliš nezasahuje do zásady volného hodnocení důkazů? Jaké jsou možné praktické důsledky snížení důkazního standardu rozhodnutím soudu?
6. Zamyšlení se nad možnými dopady předmětného nálezu na právní řád ČR. Jaký je (by měl být) následující právní vývoj?
Seznam doporučené literatury
nález Ústavního soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13
usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. II. ÚS 3492/12
usnesení Ústavního soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. IV. ÚS 1294/15
rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5. února 1971, sp. zn. 2 Cz 72/70
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 971/2012
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2012, č. j. 29 Cdo 3058/2011
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 764/2015
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 1203/2015
VRCHA, Pavel. K tzv. "důkaznímu standardu" ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13 [online]. http://vrcha.webnode.cz/, 11. září 2014 [cit. 14. října 2015]. Dostupné na:
COUFALÍK, Petr. Workshop "Aktuální otázky dokazování v civilním soudním řízení [online]. http://www.bulletin-advokacie.cz/ 30. červenec 2015 [cit. 14. října 2015]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/workshop-aktualni-otazky-dokazovani-v-civilnim-soudnim-rizeni
SVOBODA, Karel, ŠÍNOVÁ, Renáta, HAMUĽÁKOVÁ, Klára a kol. Civilní proces: obecná část a sporné řízení. 1. vydání Praha: C.H. Beck, 2014, 458 s. ISBN 978-80-7400-279-3.
DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol.: Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 875 s
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., HULMÁK, M., a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s
LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s
MELZER, F. TÉGL, P. a kol.: Občanský zákoník Velký komentář § 419-654: Svazek III. Věci a právní skutečnosti. 1. vydaní. Leges, 2014, 1264 s. Komentátor. ISBN 978-80-7502-003-1..
SVOBODA, Karel. Dokazování. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-414-7, 392 str.
MACUR, Josef. Postmodernismus a zjišťování skutkového stavu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001. 220 s. ISBN 80-210-2539-5.
MACUR, Josef. Dokazování a procesní odpovědnost v občanském soudním řízení. 1. vydání. Brno: Universita J.E. Purkyně v Brně - právnická fakulta, 1984, 179 s. ISBN 55-024-84.
GREGER, Reinhard. Beweis und Wahrscheinlichkeit: d. Beweiskriterium im Allgemeinen u. bei d. sogen. Beweiserleichterungen. Munchen: Heymann, 1978, xxxv, 201 p. ISBN 3452184862.
VON MORITZ BRINKMANN. Das Beweismass im Zivilprozess aus rechtsvergleichender Sicht. Köln: Heymann, 2005. ISBN 9783452261397
SCHWAB, Karl Heinz. Das Beweismaß im Zivilprozess, in: Festschrift für Hans W. Fasching, herausgegeben von Holzhammer, Jelinek & Böhm, Wien 1988, S. 451 ff.
LEIPOLD,Dieter. Wahrheit und Beweis im Zivilprozeß, in Festschrift für Hideo Nakamura, herausgegeben von Heldrich & Uchida, Tokyo 1996, S. 303 ff.
Seznam doporučené literatury
nález Ústavního soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13
usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. II. ÚS 3492/12
usnesení Ústavního soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. IV. ÚS 1294/15
rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5. února 1971, sp. zn. 2 Cz 72/70
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 971/2012
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2012, č. j. 29 Cdo 3058/2011
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 764/2015
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 30 Cdo 1203/2015
VRCHA, Pavel. K tzv. "důkaznímu standardu" ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13 [online]. http://vrcha.webnode.cz/, 11. září 2014 [cit. 14. října 2015]. Dostupné na:
COUFALÍK, Petr. Workshop "Aktuální otázky dokazování v civilním soudním řízení [online]. http://www.bulletin-advokacie.cz/ 30. červenec 2015 [cit. 14. října 2015]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/workshop-aktualni-otazky-dokazovani-v-civilnim-soudnim-rizeni
SVOBODA, Karel, ŠÍNOVÁ, Renáta, HAMUĽÁKOVÁ, Klára a kol. Civilní proces: obecná část a sporné řízení. 1. vydání Praha: C.H. Beck, 2014, 458 s. ISBN 978-80-7400-279-3.
DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol.: Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 875 s
ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., HULMÁK, M., a kol. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s
LAVICKÝ, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s
MELZER, F. TÉGL, P. a kol.: Občanský zákoník Velký komentář § 419-654: Svazek III. Věci a právní skutečnosti. 1. vydaní. Leges, 2014, 1264 s. Komentátor. ISBN 978-80-7502-003-1..
SVOBODA, Karel. Dokazování. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-414-7, 392 str.
MACUR, Josef. Postmodernismus a zjišťování skutkového stavu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001. 220 s. ISBN 80-210-2539-5.
MACUR, Josef. Dokazování a procesní odpovědnost v občanském soudním řízení. 1. vydání. Brno: Universita J.E. Purkyně v Brně - právnická fakulta, 1984, 179 s. ISBN 55-024-84.
GREGER, Reinhard. Beweis und Wahrscheinlichkeit: d. Beweiskriterium im Allgemeinen u. bei d. sogen. Beweiserleichterungen. Munchen: Heymann, 1978, xxxv, 201 p. ISBN 3452184862.
VON MORITZ BRINKMANN. Das Beweismass im Zivilprozess aus rechtsvergleichender Sicht. Köln: Heymann, 2005. ISBN 9783452261397
SCHWAB, Karl Heinz. Das Beweismaß im Zivilprozess, in: Festschrift für Hans W. Fasching, herausgegeben von Holzhammer, Jelinek & Böhm, Wien 1988, S. 451 ff.
LEIPOLD,Dieter. Wahrheit und Beweis im Zivilprozeß, in Festschrift für Hideo Nakamura, herausgegeben von Heldrich & Uchida, Tokyo 1996, S. 303 ff.