|
Vyučující
|
-
Petřek Martin, prof. MUDr. CSc.
-
Rancová Hana, MUDr.
-
Cápec Szergej
-
Cápec Gabriella
-
Veselý Ondřej, MUDr.
-
Navrátilová Zdenka, Mgr. Ph.D.
-
Petřková Jana, doc. MUDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Stres a všeobecný adaptační syndrom. Stresory, eustres, disstres, fáze stresové odpovědi organismu, chronický stres a jeho vliv na rozvoj vybraných chorobných stavů. Patofyziologie zažívacího traktu. Dysfagie. Patofyziologie jícnu. Vředová choroba. Poruchy motility tenkého a tlustého střeva, průjem, obstipace. Nespecifické střevní záněty. Malasimilační syndromy ? maldigesce, malabsorpce. Vybrané kapitoly z patofyziologie nemocí dutiny ústní a chrupu. Změny v dutině ústní při poruchách výživy, zánětlivých procesech, celkových onemocněních a tumorech. Nemoci slinných žláz, lymfadenopatie. Patofyziologická podstata zubního kazu a nemocí parodontu. Vybrané problémy z patofyziologie jater, žlučových cest a slinivky. Jaterní selhání, jaterní cirhóza, ascites. Iktery, příčiny, typy, následky. Poruchy exokrinního pankreatu, akutní a chronická pankreatitida Poruchy stavu výživy. Nutriční a energetická bilance, proteinová a dusíková bilance. Obezita. Malnutrice. Parenterální výživa. Poruchy metabolismu lipidů, dyslipoproteinemie. Dna. Hyper a hypovitaminózy. Patogenetické aspekty moderní diabetologie. Typy diabetu, genetická podstata predispozice k DM. Autoimunitní rysy DM 1. typu. Spouštěcí mechanismy. Podstata inzulinorezistence u diabetu 2. typu. Současná klasifikace DM a možnosti diagnostiky. Hypoglykemie. Hyperglykemie. Akutní a chronické komplikace cukrovky. Poruchy homeostázy vnitřního prostředí. Vodní a solné hospodářství. Poruchy bilance tekutin a osmotické rovnováhy, dehydratace, hyperhydratace. Principy a rizika infúzní terapie. Poruchy acidobazické rovnováhy, veličiny a laboratorní parametry ABR, klasifikace poruch, kompenzace, korekce, principy léčby, komplikace. Poruchy funkce ledvin. Akutní a chronické selhání ledvin. Proteinurie a hematurie. Nefrotický a nefritický syndrom. Patogeneze ledvinných onemocnění z extrarenálních příčin. Urolitiáza. Poruchy endokrinního systému. Patogeneze nemocí žláz s vnitřní sekrecí z hlediska moderních poznatků o jejich úloze v regulaci homeostázy a významu v obranných procesech, včetně imunitních reakcí. Poruchy funkce hypothalamo hypofyzárního systému. Poruchy funkce štítné žlázy. Poruchy funkce kůry nadledvin. Poruchy příštítných tělísek. Poruchy menstruačního cyklu. Hypogonadismy. Patofyziologie kostí a kostních minerálů. Osteoporóza, osteomalacie a rachitida, osteodystrofie. Poruchy bilance tělesného kalcia a fosfátů. Patofyziologie nervového systému. Přehled nejnovějších poznatků o patogenezi nejčastějších nemocí periferního a centrálního nervového systému. Postižení pyramidové dráhy. Poruchy extrapyramidového systému. Ataxie. Poruchy chůze. Poruchy prokrvení mozku, cévní příhody, edém mozku. Epilepsie. Komata. Alzheimerova choroba. Poruchy vědomí a kognitivních funkcí. Poruchy paměti. Poruchy řečových funkcí. Patofyziologie vybraných revmatických onemocnění a systémových chorob pojiva. Etiopatogeneze, projevy, principy léčby. Patofyziologie syndromů multiorgánové dysfunkce. Kompenzační mechanismy, komplikace, následky.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur), Projekce (statická, dynamická)
|
|
Výstupy z učení
|
Během výuky získají studenti zubního lékařství znalosti o molekulárních, buněčných, orgánových a systémových mechanismech patogeneze poruch výživy, gastrointestinálního traktu, ledvin, endokrinního a nervového systému. Probírána je také patofyziologie poruch pojivových tkání a kostí. Studenti studují systémové projevy výše zmíněných poruch a důraz je kladen na patogenezi orofaciálních změn. Studenti se naučí analyzovat typické klinické případové studie týkající se zubní praxe s odkazem na společné principy etiologie a patogeneze onemocnění.
Studenti po absolvování předmětu chápou význam a roli vzájemné souhry vnějších (environmentálních) a vnitřních (genetických) faktorů na vzniku a rozvoji patologických stavů. Předmět klade důraz především na pochopení etiopatogeneze hlavních civilizačních onemocnění. Studenti jsou tak následně schopni interpretovat příčiny, dynamiku, léčbu a prevenci patologických stavů na základě moderních vědeckých poznatků a respektovat zásady medicíny založené na důkazech.
|
|
Předpoklady
|
Absolvování předmětů Anatomie, Fyziologie, Biochemie, Lékařská biofyzika. Absolvování předmětu Patologická fyziologie - 2. ročník Zapsání předmětu Patologie - 2. ročník.
NAN/ZUB11 a zároveň PAT/ZUB12 a zároveň PFY/ZUB12 a zároveň FYZ/ZUB12 a zároveň BIO/ZUB11 a zároveň LCH/ZUB21 a zároveň LCH/ZUA21 a zároveň HIE/ZUA11
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Ústní zkouška, Písemná zkouška, Esej
Podmínky pro udělení zápočtu jsou následující: 1) V souladu se směrnicí LF UP: LF-B-18/14 (omluva 10% výuky) Ústav stanovuje následující limit bez omluvy: 4,5 vyučovacích hodin (rozumí se tím 1 celé a 0,5 cvičení). Pro náhrady je vyhrazen 15. výukový týden. 2) Zápočet bude udělen po úspěšném zodpovězení 2/3 otázek zápočtového testu na počítači v 15. výukovém týdnu. K přihlášení k zápočtovému testu, příp. k jeho opravám, slouží STAG. 3) Při eventuálním neúspěchu u zápočtového testu jsou možné dva opravné testy. Pokud by student stále nedosáhl limitu, ústav zváží možnost ústní opravy za přítomnosti dvou vyučujících. 4) Nepřipravenost studenta, tj. zjištění základních neznalostí z látky probrané na dřívějším praktiku a také bazálních neznalostí z předcházejících oborů, zejména fyziologie, biochemie aj. může být důvodem k vyloučení z praktika.
|
|
Doporučená literatura
|
-
http://pfyziolklin.upol.cz/. http://pfyziolklin.upol.cz/.
-
Nečas, E. a kol. (2013). Obecná patologická fyziologie. Praha Karolinum.
-
Nečas, E. a kol. (2013). Patologická fyziologie orgánových systémů. Část I.. Praha.
-
Nečas, E. a kol. (2013). Patologická fyziologie orgánových systémů. Část II.. Praha.
-
PÁVKOVÁ GOLDBERGOVÁ, M. (2016). Patofyziologie v obrazech. Brno: Masarykova univerzita.
-
Vokurka M. a spol. (2012). Patofyziologie pro nelékařské směry. Praha.
|