|
Vyučující
|
-
Jůvová Alena, PaedDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Pojem komunikace. Sociální komunikace. Pedagogická komunikace. Specifika a zásady pedagogické komunikace, komunikativní dovednosti, interakční styl učitele. Neverbální pedagogická komunikace. Verbální pedagogická komunikace. Monolog a dialog ve vyučování. Otázky a odpovědi v pedagogické komunikaci. Paralingvistické prostředky komunikace. Bariéry v pedagogické komunikaci. Tréma. Sociální aspekty v pedagogické interakci. Konflikt a možnosti jeho řešení. Kritické situace v pedagogické komunikaci. Komunikace v rámci multikulturní společnosti. Genderově korektní způsob vyjadřování v pedagogické komunikaci. Média jako prostředky pedagogické komunikace (učební texty, audio a video, multimédia, ICT). Trénink interakcí.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
nespecifikováno
|
|
Výstupy z učení
|
Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni: - vysvětlit pojmy komunikace, sociální komunikace, - specifikovat jednotlivé typy komunikace, - charakterizovat pedagogickou komunikaci, - objasnit specifika a zásady pedagogické komunikace, - analyzovat nezbytné komunikativní dovednosti učitele, - popsat specifické projevy verbální a neverbální komunikace ve výuce, - konkretizovat požadavky na efektivní vedení rozhovoru, dialogu a diskuse, současně dbát na zásady eticky vhodné komunikace s partnerem, - analyzovat paralingvistické prostředky komunikace, - vyjmenovat a analyzovat bariéry a kritické situace v pedagogické komunikaci a navrhnout možnosti jejich řešení nebo minimalizace, - charakterizovat specifika využívání médií pro sociální, ale především pedagogickou komunikaci, - aplikovat teoretické znalosti při řešení modelových situací.
Plnění praktických úkolů by mělo rozvíjet studentovy dovednosti v oblasti komunikace, empatie, kooperace a asertivity. Současně by měli disponovat dovedností aplikovat veškeré získané znalosti při hodnocení vlastního projevu a vytyčování cílů svého osobního rozvoje v této oblasti. Praktická část výuky by jim měla prostřednictvím simulovaných situací pomoci získat zpětnou vazbu o vlastním vystupování a umožnit jim zlepšit svůj slovní projev, nonverbalitu i styl jednání s lidmi. Cvičení budou konstruována tak, aby studenti / studentky měli / měly možnost vyzkoušet si prakticky, do jaké míry dokážou identifikovat různorodé pedagogické situace, pohotově na ně reagovat a řešit s využitím získaných teoretických znalostí i nestandardní komunikační situace ve výuce i mimo ni (nekázeň, konflikty mezi žáky, jednání s rodiči ?).
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
Prezenční forma studia: ústní a písemná (zápočet), účast na cvičeních, V rámci výuky i v rámci samostudia zpracuje student v systému MOODLE soubor korespondenčních úkolů jako nutnou podmínku k udělení kolokvia.
|
|
Doporučená literatura
|
-
BABANOVÁ, A. Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce: podpora rovnosti a rozmanitosti ve vzdělávání. 2. vyd. Praha: Gender Studies, o.p.s., 2020. ISBN 978-80-86520-56-8..
-
Bednaříková, I. (2006). Sociální komunikace. Olomouc: UP.
-
Gavora, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci.. Brno.
-
JUŘÍČKOVÁ, V. Komunikace. Opava: Optys, 2008. ISBN 978-80-85819-68-7..
-
KOPECKÝ, K., SZOTKOWSKI, R., DOBEŠOVÁ, P. Riziková komunikace a seznamování českých dětí v kyberprostoru. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2021. 111 stran. ISBN 978-80-244-5914-1. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/rizikova-komunikace-a-seznamovani-ceskych-deti-v-kyberprostoru-10474..
-
KROBOTOVÁ, M. (2005). Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu.. Olomouc: Vydavatelství UP.
-
KŘIVOHLAVÝ, J. (1995). Tajemství úspěšného jednání.. Praha.
-
LEŠKO, L. Náhled do sociální komunikace. Brno: Tribun EU, 2008. ISBN 978-80-7399-466-2..
-
MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno.
-
MĚCHUROVÁ, A. (1992). Jak dobře mluvit a úspěšně jednat.. Praha: MAGNET PRESS.
-
Provázková Stolinská, D. Komunikace učitele v prostředí české primární školy. Olomouc. 2021.
|