Epigenetiku definujeme jako mitoticky a/nebo meioticky děděné změny genové exprese, ke kterým dochází beze změny primární genetické informace (tedy beze změny sekvencí nukleotidů v DNA). Epigenetika je také charakterizována jako tzv. chromatinová dědičnost, neboť bylo prokázáno, že je způsobena (či lépe provázena) strukturními i chemickými modifikacemi chromatinu - především DNA a nukleosomálních histonů. Řadu epigenetických fenoménů provází nemendelistická dědičnost. To znamená, že epigeneticky řízené lokusy se zpravidla vyznačují neúplnou penetrancí a variabilní expresivitou. Klasickým příkladem nestabilního (mozaikového) fenotypu je tzv. poziční efekt u octomilky, kdy exprese genu odpovídající za barvu očního pigmentu se může podrobovat epigenetickému umlčování vlivem sousedního heterochromatinu. Jiným dobře popsaným epigenetickým jevem jsou paramutace u kukuřice, kdy dochází k dědičné změně exprese jedné alely vlivem druhé. Od 80. let 20. století došlo s nástupem technik molekulární biologie k objasnění základních mechanismů řady epigenetických jevů - např. genomového imprintingu u placentálních savců a krytosemenných rostlin, paramutací nebo epigenetického umlčování transposonů a transgenů. Předmět Epigenetika podává kritický rozbor těchto fenoménů s důrazem na vývojové, šlechtitelské a biomedicínské aspekty.
|
-
ALLIS ,C.D., JENUWEIN, T., REINBERG, D., CAPARROS, M.L. (2007). Epigenetics. Cold Spring Harbor Laboratory Press, New York.
-
Mozgova, I., Hennig L. (2015). The Polycomb Group Protein Regulatory Network. Annual Review of Plant Biology 66:269-296.
-
Pecinka, A., Chevalier, C., Colas, I., Kalantidis, K., Varotto, S., Krugman, T., Michailidis, C., Vallés, M.-P., Mu?oz, A., Pradillo, M. (2019). Chromatin dynamics during interphase and cell division: similarities and differences between model and crop plants..
-
Vyskot, B. (2010). Epigenetika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
|