|
Vyučující
|
-
Netopil Patrik, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Přednášky: 1. Pojetí krajiny v ekologii, geografii, historii, krajinné architektuře a estetice; krajina přírodní, kulturní a civilizační. Evropská úmluva o krajině. Krajina jako systém a jako palimpsest; primární, sekundární a terciární struktura krajiny. Zadání semestrální práce. 2. Vývoj krajiny ve čtvrtohorách s důrazem na holocén: postglaciální vývoj vegetace, půd a říční sítě, přirozené disturbance, spor o charakter pravěkého lesa. Meze rekonstrukce původní krajiny a důvody, proč není referenčním stavem pro obnovu. 3. Nejstarší využití krajiny v Evropě a ve střední Evropě: neolitizace a šíření zemědělství, první odlesnění, sekundární bezlesí, počátky eroze. Stará sídelní oblast a vazba osídlení na půdní a klimatické podmínky; kontinuita osídlení a expanze do vyšších poloh. 4. Raný a vrcholný středověk: stabilizace sídelní sítě, hradiště a raná města, vlastnické vztahy a jejich průmět do prostoru, využívání lesů. 5. Velká středověká kolonizace: emfyteuze, typy plužin a sídelních forem, trojpolní systém, cestní síť, mýcení vyšších poloh. Vznik kostry dnešní venkovské krajiny a její otisk v parcelaci. 6. Pozdní středověk a renesance: zaniklé vsi, rybníkářství a jeho hydrologická logika, těžba rud, sklářství, spotřeba dřeva a první lesní řády. 7. Baroko a osvícenství: krajina po třicetileté válce, barokní komponovaná krajina (dominanty, aleje, obory, průhledy) jako reprezentace moci, tereziánské a josefínské reformy, první systematické mapování. 8. Průmyslová revoluce a 19. století: komasace, meliorace a regulace toků, železnice, těžba uhlí, jehličnaté monokultury, urbanizace a rekreační krajina, počátky ochrany přírody. 9. Meziválečné a poválečné období: pozemkové reformy, vysídlení pohraničí, zaniklé obce a nástup sukcese, vojenské újezdy. 10. Socialistická transformace krajiny: kolektivizace, hospodářsko-technické úpravy pozemků, scelování do lánů, likvidace mezí a cest, plošné odvodnění, povrchová těžba a rekultivace. Důsledky pro erozi, vodní režim, půdu a biodiverzitu. 11. Krajina po roce 1989: restituce a privatizace, přetrvávající velké půdní bloky (vlastnictví není totéž co užívání), suburbanizace, fragmentace dopravou, opouštění půdy, revitalizace. Hnací síly změn a role Společné zemědělské politiky. 12. Typizace evropských krajin a jejich vývojové trajektorie; srovnání české cesty s enclosures, bocage, alpskou a skandinávskou krajinou. Nástroje ochrany a tvorby krajiny (krajinný ráz, ÚSES, pozemkové úpravy, EIA) jako odpověď na popsaný vývoj. Cvičení: kritika historických mapových pramenů; připojení mapových služeb, vektorizace plošných a liniových prvků, atributová tabulka podle jednotné legendy. Srovnání využití krajiny ve vybraném území ve dvou časových horizontech - mapový výstup, tabulka přírůstků a úbytků a komentář k nejvýznamnější změně, její příčině a důsledkům pro půdu, vodní režim a prostupnost území.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení, Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Projekce (statická, dynamická)
- Účast na výuce
- 36 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Cílem předmětu je naučit studenty číst současnou krajinu jako palimpsest, tedy jako vrstvený záznam přírodních podmínek a lidského rozhodování, a odvozovat její dnešní podobu z konkrétních hybných sil: způsobu hospodaření, vlastnických vztahů, dostupných technologií a veřejných politik. Výklad postupuje po časové ose od proměn krajiny ve čtvrtohorách přes neolitizaci a starou sídelní oblast k podrobné chronologii vývoje krajiny českých zemí od raného středověku po současnost a uzavírá jej srovnání s vývojovými trajektoriemi ostatních evropských kulturních krajin. Předmět tím doplňuje prostorový a procesní výklad krajiny o rozměr času a rozhodování: student nevysvětluje jen to, jaká krajina je, ale kdy, čím a proč daný stav vznikl. Praktickou osou předmětu je samostatné zpracování srovnání využití krajiny ve vybraném území ve dvou časových horizontech vzdálených několik desítek let. Student pracuje s historickými prameny: mapami stabilního katastru a císařskými otisky, vojenským mapováním, historickou ortofotomapou z 50. let a současným ortofotem. Kriticky posoudí jejich vypovídací hodnotu, provede vektorizaci plošných i liniových krajinných prvků v prostředí GIS a zpracuje mapový výstup a tabulkové vyhodnocení přírůstků a úbytků jednotlivých kategorií využití půdy. Zahrnutí cestní sítě a vodních toků umožňuje sledovat nejen změnu plošné struktury, ale i proměnu prostupnosti krajiny a vodního režimu. Získané porozumění vývoji území student využije k výkladu současných problémů půdy, vody, biodiverzity a prostupnosti krajiny a k odůvodnění toho, na co reagují dnešní nástroje ochrany a tvorby krajiny.
Po absolvování předmětu student: vysvětlí hlavní etapy vývoje krajiny na území dnešní ČR od holocénu po současnost a u každé pojmenuje hnací síly, které proměnu vyvolaly - přírodní podmínky, způsob hospodaření, vlastnické vztahy, technologie a veřejné politiky; odůvodní, proč rekonstruovaná krajina před výrazným vlivem člověka nepředstavuje referenční stav pro současnou obnovu, a vymezí meze takové rekonstrukce; určí u konkrétního krajinného prvku - parcelace, plužiny, meze, cestní sítě, rybniční soustavy, druhové skladby lesa - období jeho vzniku a příčinu, která k němu vedla, a odliší vrstvy různého stáří v téže krajině; posoudí vypovídací hodnotu historického mapového pramene s ohledem na jeho měřítko, polohovou přesnost a účel pořízení a rozhodne, jaká tvrzení jím lze doložit a jaká nikoli; zpracuje v prostředí GIS srovnání využití krajiny ve dvou časových horizontech: připojí podkladové mapové služby, vektorizuje plošné a liniové krajinné prvky, přiřadí jim atributy podle jednotné legendy a sestaví mapový výstup a tabulku přírůstků a úbytků jednotlivých kategorií; interpretuje zjištěné změny - pojmenuje nejvýznamnější z nich, doloží ji konkrétní hnací silou a odvodí její důsledky pro půdu, vodní režim a prostupnost území; zařadí vývoj české krajiny do evropského srovnávacího rámce a vysvětlí, v čem se liší od kontrastních trajektorií jiných evropských kulturních krajin; odůvodní, na jaké historicky vzniklé stavy krajiny reagují současné nástroje její ochrany a tvorby.
|
|
Předpoklady
|
Předmět nemá stanoveny formální prerekvizity a je koncipován tak, aby byl dostupný studentům obou navazujících programů. Předpokládá se orientace v základech fyzické geografie a geomorfologie, pedologie, hydrologie a obecné ekologie v rozsahu bakalářského studia přírodovědného zaměření - tedy schopnost rozpoznat, jak přírodní podmínky území podmiňují způsob jeho využívání. Pro zpracování semestrální práce se předpokládá praktická znalost GIS na úrovni absolvovaného základního kurzu: orientace v prostředí QGIS nebo ArcGIS, práce s vektorovými vrstvami a atributovými tabulkami, připojení podkladových WMS a WMTS služeb, georeferencování rastrového podkladu a vektorizace plošných a liniových prvků. Dále se předpokládá běžná práce s tabulkovým procesorem. Znalost historie českých zemí ani historické geografie se nepředpokládá. Chronologický a periodizační rámec je studentům poskytnut formou podkladů k samostatnému studiu, aby se výklad na přednáškách mohl soustředit na mechanismy a příčinné vazby namísto datací.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška, Seminární práce
Předmět je zakončen zápočtem a písemnou zkouškou. Podmínkou zápočtu je odevzdání a uznání semestrální práce - srovnání využití krajiny ve vybraném území ve dvou časových horizontech, obsahující mapový výstup, tabulku přírůstků a úbytků kategorií využití půdy a stručný komentář k nejvýznamnější zjištěné změně, její příčině a důsledkům. Zápočet je podmínkou připuštění ke zkoušce. Zkouška je písemná, s otevřenými otázkami; ověřuje se schopnost vysvětlit etapy vývoje krajiny a jejich hnací síly, datovat krajinné prvky, kriticky posoudit historický mapový pramen a odůvodnit současné nástroje ochrany a tvorby krajiny.
|
|
Doporučená literatura
|
-
ANDERSON, David, Andrew GOUDIE a Adrian PARKER. (2007). Global environments through the quaternary: exploring environmental change. New York, N.Y.
-
ANTROP, Marc. Why landscapes of the past are important for the future. 2005.
-
BERANOVÁ, Magdalena a Antonín KUBAČÁK. (2010). Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha.
-
BIČÍK, Ivan; KUPKOVÁ, Lucie; JELEČEK, Leoš; KABRDA, Jan; ŠTYCH, Přemysl et al. (2015). Land use changes in the Czech Republic 1845-2010: socio-economic driving forces..
-
BIČÍK, Ivan. (2010). Vývoj využití ploch v Česku. Praha.
-
BÜRGI, Matthias; HERSPERGER, Anna M. a SCHNEEBERGER, Nina. Driving forces of landscape change: current and new directions. 2004.
-
GOJDA, Martin. (2000). Archeologie krajiny: vývoj archetypů kulturní krajiny. Praha.
-
HÁJEK, Pavel. (2008). Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989. Praha.
-
KOLEJKA, Jaromír. (2013). Nauka o krajině: geografický pohled a východiska. Živá příroda. Praha.
-
KOLEJKA, Jaromír. (2014). Přírodní krajiny České republiky: katalog typů přírodních krajin. Brno.
-
Kolektiv autorů. (2009). Atlas krajiny České republiky: Landscape atlas of the Czech Republic. Praha.
-
KUČA, Karel; MALINA, Ondřej; SALAŠOVÁ, Alena a WEBER, Martin. (2020). Historické kulturní krajiny České republiky. Průhonice.
-
LIPSKÝ, Zdeněk. (2000). Sledování změn v kulturní krajině: učební text pro cvičení z předmětu Krajinná ekologie. Kostelec nad Černými Lesy.
-
LÖW, Jiří a MÍCHAL, Igor. (2003). Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy.
-
LOŽEK, Vojen. Po stopách pravěkých dějů: o silách, které vytvářely naši krajinu. Praha. 2011.
-
LOŽEK, Vojen. (2011). Zrcadlo minulosti: česká a slovenská krajina v kvartéru. Praha.
-
Pokorný, P. (2011). Neklidné časy: kapitoly ze společných dějin přírody a lidí. Praha.
-
Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D., & Cílek, V. (2005). Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Praha.
|