|
Vyučující
|
-
Andrysová Pavla, PhDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Výchovné antinomie Eugena Finka - hlubinná analýza protikladů výchovy (svoboda vs. vazba, spontaneita vs. vedení) jako základní pedagogické dilema. 2. Moje "malá filozofie výchovy" - proces sebeuvědomění studenta, definování vlastních výchovných hodnot a priorit pro budoucí praxi. 3. Pedagogická kréda reformátorů jako inspirace - J. A. Komenský (vzdělávání jako hra a přirozenost), M. Montessori (polarizace pozornosti a svobodná volba práce). 4. Alternativní směry v akci - praktické principy Waldorfské, Daltonské či Jenské školy a jejich využitelnost v běžné třídě. 5. Pojetí školy podle Francesca Tonucciho - kritické srovnání transmisivní a konstruktivistické školy. 6. Humanistická psychologie ve vzdělávání: Carl Rogers - učitel jako facilitátor, principy nepodmíněného přijetí a empatického porozumění ve třídě. 7. Logoterapie a výchova: Viktor Frankl - výchova k odpovědnosti a hledání smyslu jako prevence existenčního vakua u dospívajících. 8. Potřeby a růst: Abraham Maslow - hierarchie potřeb žáka jako nezbytný předpoklad pro proces učení a sebeaktualizaci. 9. Vývojová stadia a identita: Erik Erikson - psychosociální krize dospívání a role učitele při podpoře zdravého vývoje identity žáka. 10. Od transmise ke konstrukci - metodická proměna role učitele; jak vytvářet prostředí, kde žák aktivně konstruuje své vědění. 11. Inovativní trendy a metody I. - badatelsky orientovaná výuka (IBSE), projektové učení a integrace reálných problémů do výuky. 12. Inovativní trendy a metody II. - kooperativní učení, převrácená třída (flipped classroom) a využívání digitálních nástrojů pro aktivizaci. 13. Syntéza: Moje pedagogické krédo - závěrečná formulace profesní vize studenta na základě studia teorií a metodických trendů.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Aktivizující (simulace, hry, dramatizace), Aktivizující práce ve skupinách
|
|
Výstupy z učení
|
Předmět propojuje teoretická východiska humanistické pedagogiky s praktickými strategiemi efektivní výuky. Student analyzuje základní pedagogické antinomie a na základě studia humanistických a konstruktivistických teorií formuluje vlastní pedagogické krédo jako základ své profesní identity. V praktické rovině student projektuje výukové bloky využívající aktivizační metody s cílem rozvíjet autonomii a zodpovědnost žáků. Důraz je kladen na aplikaci principů respektu a bezpečí při řešení výchovných situací a na využívání prvků reformní pedagogiky v rámci diferenciace výuky. Kurz směřuje ke kritické reflexi vlastních hodnotových postojů a jejich vlivu na budování autentického vztahu mezi učitelem a žákem.
Po úspěšném absolvování předmětu student: Koncipuje vlastní "malou filozofii výchovy" na základě kritické reflexe Finkových antinomií a studia historických a soudobých pedagogických kréd (vazba na KRAAU: 6.1.1). Kriticky porovnává transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky (dle Tonucciho) a zdůvodňuje volbu metod podporujících aktivitu žáka (vazba na KRAAU: 1.2.1). Integruje principy humanistické psychologie (Rogers, Frankl, Maslow, Erikson aj.) do návrhů konkrétních edukačních situací (vazba na KRAAU: 3.1.1). Projektuje vzdělávací bloky s využitím inovativních metod, které směřují k rozvoji autonomie a zodpovědnosti žáka (vazba na KRAAU: 1.1.1). Argumentačně podkládá využití prvků reformní pedagogiky a navrhuje jejich implementaci do výuky s ohledem na specifika dané edukační reality (vazba na KRAAU: 1.2.1).
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Esej, Analýza výkonů studenta, Rozbor jazykového projevu studenta, Rozhovor, Rozbor portfolia studenta
Výsledky učení jsou ověřovány skrze postupné budování profesní identity studenta - od odborného ukotvení přes osobní vyznání až po didaktickou aplikaci v duchu humanistické pedagogiky. 1. Osobní koncept výchovy (odborná studie) - Zadání: Student vypracuje odborně-reflektivní text, ve kterém představí svůj koncept výchovy s oporou o pedagogickou literaturu. Text musí odpovědět na následující otázky: - Jaké jsou klíčové výchovné cíle a principy studenta? - Na jakých soudobých pedagogických teoriích (např. konstruktivismus, humanistická pedagogika, reformní směry) je tento koncept založen? - Jak student tyto principy aplikuje ve své budoucí pedagogické praxi? 2. Pedagogické krédo a kolokviální rozprava - Zadání (Formulace): Na základě výše uvedeného konceptu student zformuluje své pedagogické krédo - stručný, autentický manifest svých učitelských hodnot (tzv. "malá filozofie výchovy"). - Metakognitivní nástroj (obhajoba): Kolokviální rozprava. Student své předem vypracované krédo prezentuje a obhajuje v diskusi, kde kriticky reflektuje střet mezi pedagogickými ideály a reálnou školní praxí (např. řešení pedagogických antinomií). 3. Projektový uzel: "Humanistická lekce v praxi" - Zadání: Návrh vzdělávacího bloku (mikrolekce) s využitím aktivizačních strategií a inovativních metod (např. heuristika, projektová výuka) směřujících k rozvoji autonomie a zodpovědnosti žáka. - Formativní prvek: Kriteriální tabulka, ve které student zdůvodňuje volbu metod v souladu se svým konceptem výchovy a principy humanismu.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Andrysová, P. (2016). Osobnostní učitelství.. Olomouc.
-
Andrysová, P. (2025). Podpora profesního rozvoje učitelů ve vybraných evropských zemích.. Olomouc.
-
Rogers, C. (2020). Sloboda učiť sa..
-
Šarníková, G. (2022). Dějiny filozofie výchovy.. Praha.
|