|
Vyučující
|
-
Rulík Martin, doc. RNDr. Ph.D.
-
Netopil Patrik, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1. Voda jako složka prostředí, zdroj, riziko a kulturní hodnota; povodí jako jednotka správy; principy vodní politiky 2. Voda jako zdroj v globálním měřítku: dostupnost, obnovitelnost, spotřeba, nedostatek vody 3. Hydrologický cyklus a vodní bilance povodí; odtokový režim; vazba povrchové a podzemní vody 4. Ekologie tekoucích a stojatých vod; niva, mokřady a malé vodní nádrže 5. Voda v krajině: retence, historické odvodnění, sucho a možnosti jeho zmírnění 6. Vodní útvar, typologie, ekologický stav a ekologický potenciál 7. Monitoring a hodnocení stavu vod: bioindikace, hydromorfologie, chemický stav 8. Antropogenní tlaky I: bodové a difuzní znečištění 9. Antropogenní tlaky II: hydromorfologické změny, odtokový režim, podzemní vody, klima 10. Voda ve městě: urbanizace, zásobování, odpadní a srážkové vody, modrozelená infrastruktura 11. Právní a institucionální rámec: Rámcová směrnice o vodách, vodní zákon, aktéři, plánování v oblasti vod 12. Opatření v krajině, na tocích a v sídlech; nakládání s povodněmi a suchem 13. Ekonomika, rozhodování a střety zájmů ve vodním hospodářství; syntéza předmětu
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Přednášení, Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Projekce (statická, dynamická), Aktivizující (simulace, hry, dramatizace), Aktivizující práce ve skupinách
|
|
Výstupy z učení
|
Předmět vysvětluje, jak se hospodaří s vodou a proč se s ní hospodaří právě tak od vody jako globálně omezeného zdroje až po správu konkrétního povodí, toku a sídla. Studenti získají přírodovědný základ, o který se rozhodování o vodním prostředí opírá, naučí se rozpoznat hlavní antropogenní tlaky na vodní útvary a porozumět logice hodnocení jejich stavu a zorientují se v právním a institucionálním rámci vodního hospodářství i ve spektru opatření, kterými se na tlaky reaguje. Důraz je kladen na práci s odbornými podklady a daty a na kritické posouzení účinnosti i mezí přijímaných řešení.
Po absolvování předmětu student: - vysvětlí rozdělení a obnovitelnost sladkovodních zdrojů, rozliší fyzický a ekonomický nedostatek vody a interpretuje běžné ukazatele vodního stresu včetně postavení ČR; - sestaví a okomentuje vodní bilanci povodí, popíše vazbu povrchové a podzemní vody a vysvětlí, jak se odtokový režim mění vlivem odvodnění, úprav toků a nádrží; - vyjmenuje hlavní antropogenní tlaky na vodní útvary a k zadané situaci určí, které tlaky se na stavu vod pravděpodobně podílejí a proč; - vysvětlí logiku hodnocení ekologického a chemického stavu vodních útvarů, včetně role referenčních podmínek a jednotlivých složek hodnocení, a interpretuje výsledek takového hodnocení; - popíše cíle a plánovací cyklus Rámcové směrnice o vodách a její promítnutí do českého vodního práva a pojmenuje klíčové aktéry správy vod v ČR a jejich kompetence; - porovná technická a přírodě blízká opatření v krajině, na tocích a v sídlech z hlediska účinku, nákladů, časového horizontu a nezamýšlených dopadů; - k zadanému problému vodního hospodářství formuluje odůvodněné stanovisko, pojmenuje protichůdné zájmy dotčených stran a rozezná meze dostupných dat a poznání.
|
|
Předpoklady
|
Předpokládají se znalosti v rozsahu základních bakalářských kurzů obecné ekologie, hydrobiologie a chemie životního prostředí - zejména orientace ve vodních ekosystémech, v koloběhu látek a v základech ochrany přírody a krajiny. Výhodou je předchozí znalost základů hydrologie a hydrogeologie a schopnost číst mapové, tabulkové a grafické podklady; přírodovědný základ nezbytný pro rozhodování o vodním prostředí však předmět shrnuje ve vlastním úvodním bloku. Formální prerekvizity nejsou stanoveny.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Známkou, Písemná zkouška, Seminární práce
Předmět je zakončen písemnou zkouškou, která ověřuje látku přednášek i cvičení. Zkouška obsahuje otevřené otázky k jednotlivým tematickým okruhům a krátkou případovou úlohu, v níž student k zadané situaci určí působící tlaky na vodní útvar, vysvětlí, jak by se projevily v hodnocení jeho stavu, posoudí vhodnost navrhovaných opatření a své stanovisko zdůvodní. Hodnotí se věcná správnost, schopnost propojit poznatky napříč tématy předmětu a odůvodnění závěru, nikoli reprodukce definic. Do výsledné klasifikace se promítá rovněž výkon studenta ve cvičeních, a to zpracování a prezentace skupinové seminární práce k zadanému vodohospodářskému tématu (například hospodaření s vodou v krajině za sucha, střet zájmů u konkrétního vodního díla, opatření v urbanizovaném povodí) a aktivní účast na cvičeních. Seminární práce vychází z veřejně dostupných odborných a datových podkladů, které student cituje; hodnotí se výběr a interpretace podkladů, věcná argumentace a srozumitelnost prezentace. Cvičení zpravidla zahrnuje exkurzi k vodohospodářskému objektu.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Allan T. (2011). Virtual water. New York.
-
Cílek V. a kol. (2017). Voda a krajina. Praha.
-
Hoekstra, A. Y., Chapagain, A. K. (2008). Globalization of Water: Sharing the Planets Freshwater Resources. Malden, MA, USA.
-
Hunt CE. (2004). Thsrty planet. London.
-
Němec Jan, Hladný Josef (eds.). (2006). Voda v české republice. Praha.
-
Siegl, S. M. (2017). Budiž voda. Praha.
|