Vyučující
|
-
Kuchár Juraj, doc. RNDr. Ph.D.
|
Obsah předmětu
|
Jedná se o obligatorní komisionální zkoušku, kterou absolvují všichni doktorandi na oboru anorganické chemie. U zkoušky jsou požadovány znalosti základních principů, experimentálního provedení a hlavně využití metody při studiu anorganických sloučenin s akcentem na sloučeniny koordinační. Mezi zkoušené metody patří: UV/VIS, IR, Ramanova, Mössbauerova, NMR a hmotnostní spektroskopie, magnetochemie, základy RTG-difrakce, termické metody, vodivostní měření. Na návrh školitele je možno některé metody z programu zkoušky vypustit nebo naopak některé jiné nově zařadit.
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Přednášení
- Účast na výuce
- 26 hodin za semestr
|
Výstupy z učení
|
Přednáška Fyzikálně chemické metody studia komplexních sloučenin je určena pro doktorandské studium anorganické chemie a je zaměřena na moderní metodiky s důrazem na rentgenostrukturní analýzu.
Popsat pokročilé fyzikálně-chemické metodiky, používané ke studiu chemických látek (rentgenostrukturní analýza, NMR, IR, UV-VIS, Moessbauerova a hmotnostní spektroskopie, magnetochemická a vodivostní měření, termická analýza).
|
Předpoklady
|
základní znalosti z chemie koordinačních sloučenin
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
|
Doporučená literatura
|
-
Hatakeyama, T., Liu, Z. (1998). Handbook of thermal analysis. J. Wiley & Sons, New York.
-
Henderson, W., Mc Indoe, J. S. (2005). Mass spectrometry of inorganic, coordination and organometallic compounds. J. Wiley & Sons.
-
Kahn, O. (1995). Molecular magnetism. VCH Publ.
-
Kalous, V. a kol. (1987). Metody chemického výzkumu. SNTL Praha.
-
Lever, A. B. P. (1984). Inorganic Electronic Spectroscopy. Elsevier, Amsterdam.
-
Prosser, V. a kol. (1989). Experimentální metody biofyziky. Academia Praha.
|