|
Vyučující
|
-
Melzer Filip, doc. JUDr. LL.M. Ph.D.
-
Sobek Tomáš, doc. JUDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Nejprve bude pojednáno o závěrech obecnoprávní doktríny (např. Glück, Thibaut) a jejím vlivu na doktrínu v našem právním prostřední (např. Zeiller, Schuster). Dále bude věnována pozornost přístupu přirozeného práva (např. Wolff, Martini, Zeiller), a tzv. exegezi u nás v období po přijetí Obecného zákoníku občanského. Navazovat bude výklad o východiscích historickoprávní školy (Savigny), která vyústila v pojmovou jurisprudenci (např. Puchta, Windscheid); opět bude poukázáno na vliv na naše právní prostředí (např. Unger, Pfaff, Randa, Exner). Dále budou představeny směry, které vznikly jako reakce na pojmovou jurisprudenci (zájmová jurisprudence, ryzí nauka právní, škola volného práva atd.). Konečně bude zmíněn i přístup k aplikaci práva v období socialistického práva. Část zabývající se moderní právní metodologií navazuje na výuku v rámci magisterského studia. Obsahem výuky nebude komplexní systematický výklad současné právní metodologie, nýbrž spíše vybrané problémy (např. meze soudcovského dotváření práva), které budou důkladně analyzovány a o kterých bude se studenty vedena diskuze.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž)
|
|
Výstupy z učení
|
Předmět je v rámci studijního programu zařazen do jeho pilíře zaměřeného především na rozvoj teoretických znalostí studenta. Jedná se o předmět společného základu, který musí absolvovat studenti všech specializací. Předmět je koncipován jako čtyřsemestrální, první dva semestry jsou zaměřeny na rozvoj znalostí v oblasti právní filozofie, druhé dva na rozvoj znalostí v oblasti právní metodologie. Právní metodologie se zabývá postupy při aplikaci práva, zejména při výkladu právních předpisů. Jinými slovy zabývá se přípustností právních argumentů při aplikaci práva. Předmět se dělí na dvě části, na část historickou a část zabývající se moderní právní metodologií. V rámci historické části bude podán přehled vývoje názorů o způsobech aplikace od druhé poloviny 18. století. Argumenty užívané v právním diskursu se vyznačují mimořádnou setrvačností. Velmi často jsou v právní praxi užívány argumenty, které mají svůj základ v dávno překonaných doktrínách. Pro uvědomění si této skutečnosti je třeba znát vývoj jednotlivých doktrín, jejich základní zdůvodnění a kritiku. Důraz přitom bude kladen na směry, které měly vliv na vývoj právního myšlení na našem území.
Rozvoj znalostí v oblasti právní filozofie a právní metodologie.
|
|
Předpoklady
|
Absolvování tohoto předmětu je podmíněno úspěšným absolvováním předmětů Filozoficko-metodologické základy práva I. a II.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Písemný test
Student se s vyučujícím setkává v rámci přímé výuky přednášek a dále minimálně dvou osobních konzultací, při kterých je student povinen konzultovat poznatky získané samostudiem publikací vyučujícím mu zadaných. Student je oprávněn s vyučujícím konzultovat také prostřednictvím e-mailové korespondence, pokud jde o dotaz k takové formě korespondence vhodný. Student prezenční formy studia je povinen se účastnit 80% přednášek předmětu. Student kombinované formy je povinen se účastnit minimálně 30 % přednášek a dvou konzultací s přednášejícím.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Bydlinski, F. (2003). Základy právní metodologie. Vídeň.
-
Hlouch, L. (2011). Teorie a realita právní interpretace. Plzeň.
-
Melzer, F. (2010). Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace.. Praha, C. H. Beck.
-
Rozenkracová, O., Melzer, F., Hlouch, L., Hapla, M., Horák, O., Osina, P. (2017). Praktikum z právní metodologie. Praha.
-
Wintr, J. (2013). Metody a zásady interpretace práva. Praha.
|