Cílem předmětu je získat a prokázat aktuální přehled o komunikačních systémech a jejich roli v edukační intervenci a interpersonální komunikaci u osob se sluchovým postižením. Obsahová stránka předmětu podává aktuální informace z oblasti teoretických základů vizuálně-motorických komunikačních systémů, analyzuje možnosti jejich využití ve vzdělávání jedinců se sluchovým postižením, komparuje selekci jednotlivých forem vizuálně-motorických komunikačních systémů v závislosti na jejich praktické aplikaci a specifikuje způsoby jejich translace. Obsahem předmětu je rovněž odborný pohled na předpoklady pro systematický rozvoj klíčových kompetencí jedince se sluchovým postižením prostřednictvím orálních komunikačních systémů, zahrnuje komparaci způsobů osvojování českého jazyka z hlediska jazykových rovin, věnuje pozornost psycholingvistickým a sociolingvistickým faktorům, které ovlivňují rozvoj komunikačních kompetencí jedinců se sluchovým postižením a specifikuje charakteristické rysy jejich mluvní produkce. Absolvováním předmětu prokáže student široké znalosti o problematice tlumočení do znakového jazyka pro potřeby výchovy a vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením stejně, jako pro běžné využití tlumočení v životě osob se sluchovým postižením. Studijní literatura a studijní pomůcky: EASTERBROOKS, S.R., BAKER, S. (2002). Language Learning in Children Who Are Deaf and Hard of Hearing: Multiple Pathways. Boston: Allyn and Bacon. ISBN 978-0-205-33100-0. HANÁKOVÁ, A. STEJSKALOVÁ, K. (2015). Fenomén symptomatických poruch řeči u osob se senzorickým postižením z pohledu logopedů. Lifelong Learning ? celoživotní vzdělávání, roč. 5, č. 2, s. 79?97. ISSN 1804-526X. DOI: http://dx.doi.org/10.11118/lifele2015050279. HOMOLÁČ, J. (1998). Komunikace neslyšících. Sociolingvistika. Praha: FF UK. JANOTOVÁ, N., ŘEHÁKOVÁ, K. (1990). Surdopedie I. Komunikace sluchově postižených. Praha. KANTO, L. LAAKSO, M. HUTTUNEN, K. (2015). Differentiation in language and gesture use during early bilingual development of hearing children of Deaf parents. Bilingualism: Language And Cognition, 18, 4, pp. 769?788. KLIMA, E., BELLUGI, U. (1979). The Sings of Language. Cambridge (Mass), London:Harvard University Press. KOMORNÁ, M. (2008). Psaná čeština českých neslyšících ? čeština jako cizí jazyk. Praha: CKTZJ. KOSINOVÁ, B. (2008). Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina ? kultura neslyšících. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka. ISBN 978-80-87153-94-9 KRAHULCOVÁ-ŽATKOVÁ, B. (2001). Komunikace sluchově postižených. Praha: FF UK. KŘESŤANOVÁ, L. a kol. (2012). Tiché rozhovory. Nahlédněte do pestrého světa lidí se sluchovým postižením. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených. ISBN 978-80-86792-26-2 LANGER, J. (2013). Komunikace osob se sluchovým postižením. Olommouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3674-6. LANGER, J. (2013). Znakové systémy v komunikaci neslyšících. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3746-0. LECHTA, V. (2011). Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál. LIDDELL, S. K. (2003) Grammar, Gesture, and Meaning in American Sign Language. Cambridge: Cambridge University Press. MACUROVÁ, A. a kol. (2007). Čeština pro neslyšící. Zvýšení kompetence neslyšících ve čtené a psané češtině. Praha: FRPSR. ISBN 978-80-86792-24-8 [CD-ROM] MACUROVÁ, A. a kol. (2018). Jazyky v komunikaci neslyšících: český znakový jazyk a čeština. Praha: Univerzita Karlova.
|