Cílem předmětu je získat znalosti z oblasti etiologie poruch chování. Předmět vychází z bio, psycho, socio, spirituálního pojetí osobnosti. Cílem je zprostředkovat pohledy na multifaktoriální etiologii poruch chování a emocí. Obsahem předmětu je zkoumat faktory podmiňující poruchy chování (biologické, psychologické, sociální, spirituální). Mezi biologické zde budou řešeny např. pohlaví, věk, temperament, oslabení či porucha CNS (ADHD, ADD; vyšší agresivita, kolísavost emočního ladění, nižší schopnost sebeovládání atd.), epigenetické předpoklady. V rámci faktorů psychologických bude obsahem např.: problém motivace, potřeby bezpečí, jistoty, lásky a sounáležitosti a jejich saturování, seberealizace, psychické trauma a jeho vliv na vývoj osobnosti. V rámci sociálních, kulturních a spirituálních faktorů budou obsahem například: rodina (deprivace a subdeprivace, syndrom CAN, styly výchovy), školní prostředí (klima, školní úspěch, preventivní opatření), vliv vrstevnických skupin a part. Dále pak se předmět zabývá dalším prostředím, které jedince obklopuje, včetně kulturních a spirituálních vlivů. Po absolvování předmětu bude student schopen orientace v problému etiologie poruch chování ve výše popsaných rovinách, dále se bude orientovat v tradiční i aktuální literatuře a bude rozumět metodickým aspektům výzkumu tohoto fenoménu. Studijní literatura a studijní pomůcky: BOWLBY, J. (2010). Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha: Portál. Carey, N. (2012). The Epigenetics Revolution: How Modern Biology Is Rewriting Our Understanding of Genetics, Disease, and Inheritance. Columbia University Press. HAIDT, J. (2013). Morálka lidské mysli: proč lidstvo rozděluje politika a náboženství. Praha: Dybbuk. HISCOCK, H., E. SCIBERRAS, ed. (2019). Sleep and ADHD: an evidence-based guide to assessment and treatment. [London]: Academic Press, an imprint of Elsevier. HUTYROVÁ, M. (2019). Děti a problémy v chování: etopedie v praxi. Praha: Portál. JEDLIČKA, R. (2015). Poruchy socializace u dětí a dospívajících: prevence životních selhání a krizová intervence. Praha: Grada. JEDLIČKA, R. (2017). Psychický vývoj dítěte a výchova: jak porozumět socializačním obtížím. Praha: Grada. KOUKOLÍK, F. (2012). Lidský mozek. Praha: Galén. KOUKOLÍK, F. (2014). Mozek a jeho duše. Praha: Galén. KUDRLE S. (2008). Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci a kvalifikované pomoci. In KALINA, K., et al. Základy klinické adiktologie (s. 17?25). Praha: Grada Publishing. KUDRLE, S. (2003). Úvod do bio-psycho-socio-spirituálního modelu závislosti. In KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti 1 ? mezioborový přístup (s. 91?96). Praha: Úřad vlády ČR. RIEGEL, K. D., KALINA K., PĚČ, O. (2020). Poruchy osobnosti v 21. století: diagnostika v teorii a praxi. Praha: Portál. SAPOLSKY, R. M. (2019). Chování: biologie člověka v dobrém i ve zlém. Praha: Dokořán. Van GENNEP, A. (1997). Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Praha: Nakladateství Lidové noviny.
|