Cílem předmětu je získání a následné ověření hlubokého teoretického vhledu do teorie komunikace včetně specifik komunikace osob s jednotlivými typy speciálních potřeb. Obsahová stránka předmětu je založena na odborné charakteristice teorie alternativní a augmentativní komunikace (dále jen ?AAK?), včetně geneze a současného stavu využití jednotlivých technik AAK u nás i v zahraničí. Očekávána je rovněž schopnost studenta spočívající ve vytváření teoretických konceptů kreativních alternativ s ohledem na specifika jednotlivých vad a poruch s ohledem na míru postižení a věk klienta. Součástí předmětu jsou rovněž aktuální poznatky z oblasti využití moderních, informačních i tradičních technologií při komplexní péči o osoby se speciálními potřebami. Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni definovat jednotlivé odborné pojmy, popsat komunikační proces, jeho jednotlivé fáze a subjekty, ovládat klasifikace systémů AAK, teoreticky popsat princip fungování jednotlivých systémů AAK, orientovat se v aktuální nabídce programů a aplikací využívajících informační technologie zaměřených na rozvoj komunikačních kompetencí v systémech AAK, využívání ICT při práci speciálních pedagogů, znalost technických kompenzačních pomůcek a asistivních technologií v kontextu jednotlivých typů zdravotního postižení, vysvětlení základních aspektů e-Přístupnosti a e-Inkluze, znalost problematiky digitálních bariér, přístupnosti elektronických dokumentů apod. Studijní literatura a studijní pomůcky: ABDALA, C. (1999) Pediatric audiology: Evaluating infants. In D. Chen (Ed.), Essential elements in early intervention (pp. 246-284). NY: AFB Press. AMERICAN SPEECH-LANGUAGE-HEARING ASSOCIATION (2004). Roles and responsibilities of speech-language pathologists with respect to augmentative and alternative communication: Technical report. ASHA Supplement, 24, 1-17. ANGELO, D. (1998) Impact of augmentative and alternative communication devices on families. Augmentative and Alternative Communication, 16, 37-47. BALANDIN, S., & MORGAN, J. (2001) Preparing for the future: Aging and augmentative and alternative communication. Augmentative and Alternative Communication, 17, 99-108. BATES, E. (1979) The emergence of symbols: Cognition and communication in infancy. San Diego: Academic Press. BATSHAW, M., SHAPIRO, B. (2002) Mental retardation. In M. Batshaw (Ed.), Children with disabilities (5th ed) (pp. 287-305). Baltimore: Paul H. Brookes Publishing Co. BAUER, A., MATUSEK, K. (2001) Designing and evaluating accommodations and adaptations. In A. Bauer & G. M. Brown (Eds.), Adolescents and inclusion (pp. 139-166). Baltimore: Paul H. Brookes Publishing Co. BECK, A., BOCK, S., THOMPSON, J., KOSUWAN, K. (2002) Influence of communicative competence and augmentative and alternative communication technique on children?s attitudes toward a peer who uses AAC. Augmentative and Alternative Communication, 18, 217-227. BENDOVÁ, P. (2013) Alternativní a augmentativní komunikace 1. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3703-3. BENDOVÁ, P., RŮŽIČKOVÁ, V. (2013) Alternativní a augmentativní komunikace 2. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3705-7. BENDOVÁ, P. (2013) Alternativní komunikační techniky. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-3704-0. BENDOVÁ, P., LANGER, J. (2013) Alternative communication techniques. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. ISBN 978-80-244-3750-7. BEUKELMAN, D., YORKSTON, K., DOWDEN, P. (1985) Communication augmentation: a casebook of clinical management. Austin: Pro-Ed. BOČKOVÁ, B. (2007) Aplikace principů alternativní a augmentativní komunikace v terapii vývojové dysfázie. In Mühlpachr, P. Dilemata speciální pedagogiky. Brno: MSD. ISBN 978 -80 -7392 -012 -8 BONDY, A., FROST, L. (2007) Vizuální komunikační strategie v autismu, Grada. ISBN 978-80-247-2053-1 JANOVCOVÁ, Z. (2003) Alternativní a augmentativní komunikace. Brno: MU, 2003. ISBN 80-210-3204-9
|