Studijní literatura: Základní: BRABCOVÁ, R., VITVAR, V. Mluvený projev ve škole i mimo školu. Praha: SPN, 1978. ČECHOVÁ, M. Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV, 1998. EHRENBORG, J. a MATTOCK, J. Přesvědčivé vystupování. Praha: Management Press, 1995. HAMLINOVÁ, S. Jak mluvit, aby vás lidé poslouchali. Praha: Talpress, 1996. HARVEY, CH. Jak vystupovat na veřejnosti a získávat důvěru posluchačů. Praha: Management Press, 1994. HOLASOVÁ, T. Umíte dobře mluvit? Praha: Jinočany, H&H, 1992. HŮRKOVÁ, J. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. KING, L. Nebojte se mluvit. Praha: Nakladatelství Ivo Železný, 1996. KROBOTOVÁ, M. Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu. Olomouc: UP, 1992. LANGER, A. Úspěch veřejné promluvy. Praha: Fortuna, 1993. BARBOŘÍK, Pavel. Kultura a technika mluveného projevu. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2014. ISBN 978-80-7454-369-2. HÁJKOVÁ, Eva. Rétorika pro pedagogy. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-1990-0. HÁJKOVÁ, Eva. Český jazyk a kultura mluveného projevu. Praha: Univerzita Karlova, 2003. ISBN 80-7290-117-6. KLAPETEK, Milan. Komunikace a argumentace. Brno: VÚT, 2007. ISBN 978-80-214-3489-9. KRAUS, Jiří. Rétorika v evropské kultuře i ve světě. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246- 2001-5. KROBOTOVÁ, Milena. Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. ISBN 80-244-0187-8. LOTKO, Eduard. Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2309-8. SZYMANEK, Krzysztof. Umění argumentace: úlohy na zkoumání argumentů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. ISBN 80-244-0834-1. ŠPAČKOVÁ, Alena. Moderní rétorika na univerzitě. Praha: Karolinum, 2017. ISBN 978-80- 246-3708-2.
|
Předmět je zaměřen na kulturu mluveného projevu (základní charakteristika), význam a roli kultury mluveného projevu v životě, vztah k jazykové kultuře (stabilita, adekvátnost, přesnost) a kultuře spisovného jazyka jako záměrné kultivaci spisovného jazyka (teorie, výchova, praxe). Dále se budeme věnovat (1) mluvenosti jako konstituujícímu faktoru projevu: řeč mluvená/řeč psaná, mluvená řeč a komunikační situace; (2) základům spisovné výslovnosti hlásek (artikulace); (3) zvukovým prostředkům mluveného projevu (členění řeči: takt a rytmus, slovní přízvuk, důraz a frázování), popř. modulaci a dechové (respirace) a hlasové (fonace) složce řeči (frázování; dynamika, intonace, tempo a témbr (modulace barvy hlasu); (4) umění prezentace: vztah prezentace k mluvenému projevu, základní charakteristika (příklady, kritéria úspěšné prezentace: programy, font, multimedialita); a v neposlední řadě (5) nonverbálním prostředkům mluveného projevu (mimika, proxemika, gestika, posturika atd.). Společný zájem o mluvené projevy rozšíříme i o komplexnější komunikáty (založené na projektovém přístupu). Analýza online mluvených projevů. Kritéria úspěšného mluveného projevu (pragmatika): praktický nácvik, širší kontext + krátký úvod do rétoriky (řečnické projevy); specifické prostředky mluveného projevu (charakter a příprava).
|