|
Vyučující
|
-
Vala Jaroslav, doc. Mgr. Ph.D.
-
Zouharová Marie, doc. PhDr. Ph.D.
-
Krobotová Milena, doc. PhDr. CSc.
-
Kříž Michal, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Výuka se zaměřuje se na spisovnou výslovnost, využití zvukových prostředků jazyka, dechovou a hlasovou složku řeči, mimojazykové činitele, nácvik výrazného přednesu apod. Od posluchačů se očekává kreativní přístup k řešení problémů. Zvláštní pozornost je věnována uplatňování aspektů psychologických, sociologických a pedagogických. Vztah mluvčí - posluchač. Jazyková diplomacie. Verbální a neverbální komunikace. Nácvik působivého přednesu známého i neznámého textu. Diskuse, řízení diskuse, vedení dialogu, problematika vhodné argumentace. Rozbor konkrétních i fiktivních situací. Uplatnění mluveného projevu v pracovní oblasti, úspěšnost navázání kontaktu, zdůraznění pozitivních skutečností (pozitivní osobní image), představování sebe i pracoviště. Slovní sebeobrana (konstruktivnost a destruktivnost), formulace připomínek a výtek. Hlavní nedostatky při komunikaci.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
nespecifikováno
|
|
Výstupy z učení
|
Místo komunikace v našem životě. Výuka je orientována na zdokonalení mluvního projevu.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
nespecifikováno
|
|
Doporučená literatura
|
-
HÁJKOVÁ, Eva. (2003). Český jazyk a kultura mluveného projevu.. Praha: Univerzita Karlova.
-
HŮRKOVÁ, J. (1995). Česká výslovnostní norma.. Praha: Scientia.
-
KLEIN, Z. (1998). Atlas sémantických gest. Praha: HZ Editio.
-
Konopková-Krejčová. (1997). Čeština pro samouky II.: Technika řeči a kultura mluveného projevu (praktická cvičení). Praha.
-
KRAUS, J. (2010). Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum.
-
KRAUS, Jiří. (2011). Člověk mluvící: řečníci bez tribuny čtením i poslechem.. Voznice: Leda.
-
Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda.
-
LOTKO, E. (1997). Kapitoly ze současné rétoriky.. Olomouc: UP.
-
Vávra, Vlastimil:. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990..
|