|
Vyučující
|
-
Šmelová Eva, prof. PhDr. Ph.D.
-
Jůvová Alena, PaedDr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Studenti by měli umět pracovat se základními pojmy: řeč, jazyk, komunikace (verbální, neverbální/ nonverbální, formální, neformální), interakce, sociální komunikace, sociální percepce, komunikační proces, pedagogická komunikace, hlasový profesionalismus, interakční styl učitele, sebereflexe, monolog, dialog, asertivita, patologické způsoby komunikace, konflikt. Dále by měli být schopni vysvětlit pojem komunikace a odůvodnit její význam v dnešní společnosti, vyjmenovat a specifikovat jednotlivé typy komunikace a analyzovat pravidla, která přispívají k účinné sociální komunikaci. Současně by měli disponovat dovedností aplikovat veškeré získané znalosti při hodnocení vlastního projevu a vytyčování cílů svého osobního rozvoje v této oblasti. Praktická část výuky by jim měla prostřednictvím simulovaných situací pomoci získat zpětnou vazbu o vlastním vystupování a umožnit jim zlepšit svůj slovní projev, nonverbalitu i styl jednání s lidmi.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Demonstrace, Aktivizující (simulace, hry, dramatizace)
|
|
Výstupy z učení
|
V rámci cvičení se studenti naučí integrovat vědomosti ze sociální pedagogiky, vývojové, pedagogické a sociální psychologie. Předmět bude rozvíjet prosociální chování, a to zejména v oblasti osobní sebejistoty, sebereflexe a emoční stability. Plněním úkolů v rámci modelových situací se budou rozvíjet studentovy dovednosti v oblasti komunikace, empatie, kooperace a asertivity.
Praktický výcvik by měl u studujících rozvíjet konkrétní psychosociální schopnosti a dovednosti důležité pro práci s lidmi. Studenti by měli být schopni prakticky aplikovat vědomosti ze sociální komunikace, sociální pedagogiky, vývojové, pedagogické a sociální psychologie při řešení modelových situací. Plnění praktických úkolů by mělo rozvíjet studentovy dovednosti v oblasti komunikace, empatie, kooperace a asertivity. Předmět bude rozvíjet prosociální chování, a to zejména v oblasti osobní sebejistoty, sebereflexe a emoční stability.
|
|
Předpoklady
|
Schopnost pracovat v týmu, aktivita a zájem o studovaný obor, předpoklady ke studiu pedagogického oboru.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Analýza výkonů studenta, Rozbor jazykového projevu studenta, Seminární práce
Aktivní účast na seminářích. Samostatné vystoupení (studenti odevzdávají písemnou přípravu ? etuda, dramatizace, sokratovský dialog, vedení panelové diskuse) v průběhu výuky. Samostatné studium literatury.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Bednaříková, I. (2006). Sociální komunikace. Olomouc: UP.
-
De VITO, J. A. (2001). Základy mezilidské komunikace.. Praha.
-
GAVORA, P. (2005). Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido.
-
HARRIS, T., A. (1997). Já jsem O.K.. Praha.
-
KŘIVOHLAVÝ, J. (1995). Tajemství úspěšného jednání. Praha.
-
KŘIVOHLAVÝ, J. (2008). Konflikty mezi lidmi. Praha.
-
MUSILOVÁ, M. (2002). Interakce učitele a žáka: cvičebnice.. Olomouc: UP.
-
NAKONEČNÝ, M. (1999). Sociální psychologie. Praha : Academia.
-
VALENTA, J. (2004). Manuál k tréninku řeči lidského těla : (didaktika neverbální komunikace). Kladno: AISIS.
-
Valenta, J. (2005). Učíme (se) komunikovat: metodika komunikace v rámci osobnostní a sociální výchovy. Kladno: AISIS.
-
VALIŠOVÁ, A. (2002). Asertivita v prostředí rodiny a školy.. Praha.
-
Vybíral, Z. (2000). Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál.
|