Předmět: Český jazyk 1 (Skladba)

» Seznam fakult » PDF » KČJ
Název předmětu Český jazyk 1 (Skladba)
Kód předmětu KČJ/WCJSX
Organizační forma výuky Konzultace
Úroveň předmětu nespecifikována
Rok studia nespecifikován
Semestr Zimní a letní
Počet ECTS kreditů 2
Vyučovací jazyk Čeština
Statut předmětu nespecifikováno
Způsob výuky Kontaktní
Studijní praxe Nejedná se o pracovní stáž
Doporučené volitelné součásti programu Není
Vyučující
  • Vala Jaroslav, doc. Mgr. Ph.D.
  • Zouharová Marie, doc. PhDr. Ph.D.
  • Krejčí Veronika, Mgr.
Obsah předmětu
nespecifikováno

Studijní aktivity a metody výuky
nespecifikováno
Výstupy z učení
Po absolvování předmětu by studenti měli být schopni: definovat syntagma a objasnit, které výrazy do syntagmat vstupují, vymezit primární a sekundární funkci slovních druhů, popsat syntaktické vztahy mezi větnými členy včetně zmnožených syntaktických pozic, vymezit valenční pojetí syntaxe, své vědomosti aplikovat při vytváření gramatických větných vzorců, definovat jednotlivé větné členy, vyjmenovat a charakterizovat jejich typy, na příkladech demonstrovat rozdíly mezi nimi, objasnit základní typy souvětí v češtině, rozlišit hypotaxi pravou a nepravou, provést komplexní syntaktickou analýzu věty jednoduché a souvětí včetně hierarchického grafického záznamu, popsat a rozpoznat zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby, vymezit základní komunikační funkce výpovědi.

Předpoklady
nespecifikováno

Hodnoticí metody a kritéria
nespecifikováno
Zápočet - písemné ověření znalostí a dovedností v oblasti skladby.
Doporučená literatura
  • ČECHOVÁ, M. et al. (2000). Čeština - řeč a jazyk. 2. vyd.. Praha: ISV nakladatelství.
  • ČECHOVÁ, M. (1996). Komplexní jazykové rozbory. Praha: SPN.
  • GREPL, M., KARLÍK, P. (1998). Skladba češtiny. Olomouc: Votobia.
  • GREPL, M., KARLÍK, P. (1986). Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN.
  • HAUSER, P. (1987). Mluvnice češtiny III. Skladba. Praha: Academia.
  • HAUSER, P. (2008). Základy skladby češtiny. Brno: Masarykova univerzita.
  • HIRSCHOVÁ, M. (2012). Syntaktické rozbory. Praha: Univerzita Karlova.
  • HUBÁČEK, J. et al. (2010). Čeština pro učitele. Loučky: Vade Mecum Bohemiae.
  • KARLÍK, P. a kol. (2002). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  • KARLÍK, P., NEKULA, M. a PLESKALOVÁ, J. (2002). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  • KARLÍK, P., NEKULA, M. a RUSÍNOVÁ, Z. (1995). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Lidové noviny.
  • Kolektiv autorů. (2003). Pravidla českého pravopisu 4. vyd.. Olomouc: FIN Publishing.
  • Krejčí, V. (2013). Didaktika českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ a MŠ (online).. Olomouc: PdF UPOL.
  • MÜLLEROVÁ, O., HOFFMANNOVÁ, J. a SCHNEIDEROVÁ, E. (1992). Mluvená čeština v autentických textech. Jinočany.
  • PROUZOVÁ, H. a JIRSOVÁ, A. (1997). Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves.. Praha: Akademie věd ČR.
  • REZEK, J. (2001). Český etymologický slovník. 2. vydání.. Voznice: Leda.
  • ŠTĚPÁN, J. (2013). Souvětí současné češtiny. Liberec: Technická univerzita v Liberci.
  • ZIMOVÁ, L. (2009). Cvičení a úkoly ze skladby. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
  • ZIMOVÁ, L. (2007). Obtížnější jevy syntatického rozboru. Ústí nad Labem: Univerzity J. E. Purkyně.


Studijní plány, ve kterých se předmět nachází
Fakulta Studijní plán (Verze) Kategorie studijního oboru/specializace Doporučený ročník Doporučený semestr