|
Vyučující
|
-
Pechal Zdeněk, prof. PhDr. CSc.
|
|
Obsah předmětu
|
Disciplína si klade za cíl zabývat se především takovými otázkami jako: - stručná historie českého překladu včetně historie českých překladů ruské literatury; - vklad Jiřího Levého do novodobé české teorie překladu; - vybrané otázky překladu z blízce příbuzného jazyka (např. z ruštiny); - základní fáze překladatelského procesu (pochopení předlohy, interpretace předlohy a přestylizování předlohy); - tzv. adekvátnost, sémantická a stylistická ekvivalence v překladu; - dobová norma v překladu (překlad a dobový kontext přijímajícího jazyka, problematika tzv. zastarávání překladu); - otázky přeložitelnosti v překladu a problematika tzv. substituce v překladu; - úloha překladu (zejména uměleckého překladu) ve vývoji přijímající jinonárodní kultury a jejího jazyka; - základní translatologická terminologie.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Monologická (výklad, přednáška, instruktáž), Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou)
- Účast na výuce
- 10 hodin za semestr
- Příprava na zkoušku
- 100 hodin za semestr
- Semestrální práce
- 100 hodin za semestr
- Domácí příprava na výuku
- 40 hodin za semestr
|
|
Výstupy z učení
|
Předmět si klade za cíl předat studentům základní znalosti z oboru teorie překladu a současně stimulovat u nich adekvátní představu o kreativních translatologických dovednostech, o základech metodiky překladu. V této souvislosti si tato disciplína klade za cíl zabývat se především takovými otázkami jako: - stručná historie českého překladu včetně historie českých překladů ruské literatury; - vklad Jiřího Levého do novodobé české teorie překladu; - vybrané otázky překladu z blízce příbuzného jazyka (např. z ruštiny); - základní fáze překladatelského procesu (pochopení předlohy, interpretace předlohy a přestylizování předlohy); - tzv. adekvátnost, sémantická a stylistická ekvivalence v překladu; - dobová norma v překladu (překlad a dobový kontext přijímajícího jazyka, problematika tzv. zastarávání překladu); - otázky přeložitelnosti v překladu a problematika tzv. substituce v překladu; - úloha překladu (zejména uměleckého překladu) ve vývoji přijímající jinonárodní kultury a jejího jazyka; - základní translatologická terminologie.
Disciplína ozřejmí studentům teoretické aspekty překladu a poskytne jim vhled do praktické problematiky překladatelských postupů a kreativních složek překladu.
|
|
Předpoklady
|
Znalost ruštiny odpovídající minimálně úrovni C1 Evropského referenčního rámce. V případě zahraničních studentů odpovídající znalost češtiny. Znalost obecné jazykovědy i dílčích lingvistických disciplín na úrovni ukončeného magisterského studia ruské filologie na české univerzitě. Obecný přehled v humanitních oborech a společenských vědách.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Ústní zkouška
- aktivní účast na výuce (přednáška, semináře) - studium doporučené literatury - odevzdání prezentace či projektu nebo referátu - složení zkoušky
|
|
Doporučená literatura
|
-
Ilek, B. Překlad jako zrcadlo stylu. In: Bulletin RJL. Praha : UK, 1975, s. 143-158.
-
Levý, J. Umění překladu. Praha : ČS, 1983, lépe: Praha : Panorama, 1983 nebo: Praha : Ivo Železný, 1998.
-
Pechar, J. Otázky literárního překladu. Praha : ČS, 1986.
-
Popovič, A. Originál ? preklad. Interpretačná terminológia. Bratislava : Tatran, 1983.
-
Vilikovský, J. Preklad ako tvorba. Bratislava : Slovenský spisovateľ, 1984.
|