Volitelný seminář se bude zabývat situací české existenciální poezie v období okupace až padesátých let. Úkolem bude vymezit fenomén existenciální poezie, jenž se utvořil nezávisle na francouzském existencialismu a který konec konců vyrůstá i z jiných duchovních kořenů a inspirací: četby Dostojevského a Kierkegaarda, Unamuna, Guardiniho. V podstatě budeme sledovat dvě existenciální linie: 1) ta, která má blízko ke spirituálně laděným existenciálním otázkám (a ke katolickému personalismu); 2) sartrovský typ existencialismu s akcentací svobody a zodpovědnosti, jemuž měli nejblíže tvůrci Skupiny 42, Jindřich Chalupecký a Jan Grossman. Zaměříme se nejen na generační diskusi soustředěnou kolem Kritického měsíčníku Václava Černého, ale budeme si rovněž všímat alternativního směřování některých mladých tvůrců, jejichž poezie rovněž vyrůstá z existenciálního prožitku války (objevují se u nich typicky existenciální motivy), avšak svým tvůrčím naturelem již existenciální horizont tvorby překračují do jiných tvůrčích alternativ (Vladimír Vokolek, Ludvík Kundera). Při zkoumání období druhé poloviny čtyřicátých let a padesátých let budeme sledovat jednak básnickou tvorbu Vladimíra Holana, jednak dědice Ortenovy poezie (Ladislav Fikar: Samotín) i autory, kteří navazují na Skupiny 42 (Jan Zábrana, Emil Juliš).
|