|
Vyučující
|
-
Svobodová Jindřiška, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
1) Obecné poučení o pojmech věta a výpověď 2) Principy analýzy a popisu větných struktur 3) Větné členy obligatorní, fakultativní a potenciální. 4) O větných členech obecně 5) Hierarchizace sémantické struktury věty 6) Predikát 7) Objekt 8) Komplement kvalifikační, příslovečné určení průvodního děje/ stavu, k tzv. doplňku 9) Parataktické syntaktické vztahy 10) Aktuální členění větné, stupně výpovědního dynamismu, různé koncepce popisu AČ
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Metody práce s textem (učebnicí, knihou), Metody písemných akcí (např. u souborných zkoušek, klauzur)
|
|
Výstupy z učení
|
Studenti získají znalosti syntaktických pojmů a dovednosti tradičního syntaktického rozboru i modernějších přístupů k syntaktické analýze textu. Předmětem je rovina větná i nadvětná.
Student je po absolvování seminářů připraven na syntaktickou analýzu textu, je schopen odhalit pravidla textové výstavby a sám je schopen podle těchto pravidel text produkovat.
|
|
Předpoklady
|
nespecifikováno
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Didaktický test
Aktivní účast v semináři, samostatné vystoupení studenta s vlastní prezentací dotýkající se svým tematickým zaměřením obsahu seminářů, úspěšné vykonání tří písemných testů.
|
|
Doporučená literatura
|
-
Bauer, J. ? Grepl, M. (1980). Skladba spisovné češtiny. Praha.
-
Běličová, H a Sedláček, J. (1990). Slovanské souvětí. Praha.
-
Daneš, F. ? Hlavsa, Z. (1981). Větné vzorce v češtině . Praha.
-
Daneš, F. (1985). Věta a text. Praha.
-
Grepl, M. ? Karlík, P. (1998). Skladba češtiny. Olomouc.
-
Hrbáček, J. (1994). Nárys textové syntaxe. Praha.
-
Karlík, P.- Nekula, M.-Pleskalová, J. (eds.). (2002). Encyklopedický slovník češtiny. Praha:. Praha.
-
Karlík, P.- Nekula, M.-Rusínová, Z. (eds.). (1996). Příruční mluvnice češtiny. Praha.
-
Karlík, P. (1995). Studie o českém souvětí. Brno.
-
Kopečný, F. (1958). Základy české skladby. Praha.
|